Inuité mají své kořeny velmi hluboko v minulosti. Beringovu úžinu překročili po zamrzlém moři a zůstali daleko na severu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Inuité, obyvatelé nejsevernějších oblastí Kanady a Grónska, pochází s indiány ze společného asijského prapředka. Do Severní Ameriky přišli jejich předci před více než 5 000 lety a dali vzniknout předinuitským kulturám - dorsetské a thulské kultuře.
Reklama
Sibiř jako domov všech původních obyvatel Ameriky
Antropologické výzkumy dokládají, že první obyvatelé přišli do Severní Ameriky ze severní Asie v době okolo 10 000 př. n. l. Jednalo se o tzv. Paleo-Indiány - pravěké lovce a sběrače - kteří byli společnými asijskými prapředky amerických indiánů i předků dnešních Inuitů.
Přes oceán suchou nohou
Migraci přes Beringův průliv jim umožnila doba ledová, díky které byla většina oceánské vody vázána v ledovcích. Průliv proto překonali suchou nohou po vzniklém “ledovém mostě”. Aljaška tehdy nebyla tolik zasněžená jako dnes, což umožnilo rozvoj raných populací. Zároveň ale mohutné pevninské ledovce, které v době ledové pokrývaly většinu severní polokoule, bránily prvním “Beringňanům” jít dále na jih a východ. To se změnilo až o tisíc let později, kdy se ledová pokrývka začala rozpouštět. První “Beringňané” postupně osídlili celý kontinent a stali se předky indiánských obyvatel severní a jižní Ameriky.
Kočárek, plenky ani klasické kojení v Arktidě neexistuje. Dosud nepřekonaný víceúčelový vynález pro…
Později přišli první Paleo-Inuité (3200 - 500 př. n. l.)
Teprve později přišli stejnou cestou a ze stejné domoviny Paleo-Inuité, nebo chcete-li Paleo-Eskymáci, předci dnešních Inuitů. První vlna těchto lidí opustila východní Sibiř a překročila Beringovu úžinu okolo roku 3200 př. n. l.
Do karet jim hrály příznivé podmínky
Cestu jim pravděpodobně umožnily příznivé klimatické podmínky – Beringův průliv byl v zimních měsících zamrzlý. Archeologické nálezy dokládají, že se Paleo-Inuité okolo roku 2300 př. n. l. přesunuli do severokanadské Arktidy. Důvodem byly pravděpodobně klimatické změny. Ze severní Kanady poté jejich skupiny postupně následovaly přes Arktidu stáda zvěře až se dostaly do Grónska. Paleo-Inuité se postupně rozptýlili do jednotlivých nomádských kmenů a osídlili oblast od Aljašky po Grónsko.
Tito kočovníci v létě obývali kožené stany eliptického tvaru a v zimě iglú nebo stany vyložené sněhem. Hlavní potravu získávali rybolovem a doplňovali lovem suchozemských (pižmoni, sobi karibu) a mořských savců (mroži, tuleni, malé velryby). Zvířata zabíjeli kopím nebo lukem se šípy. Byli to zkušení lovci, některé jejich skupiny si přivedli z Asie lovecké psy. Jejich kultura existovala přibližně do roku 500 př. n. l.
Dorsetská kultura (500 př. n. l. - 1000/1500)
Jedná se o poslední paleo-inuitskou kulturu, která získala své jméno podle mysu Dorset (nyní Kinngait) v Nunavutu v Kanadě, kde byly nalezeny první důkazy její existence. Dorsetská kultura existovala přibližně od roku 500 př. n. l. až do 1000 nebo 1500 n. l. a předcházela kultuře označované jako Thule.
Dorsetští osídlili rozsáhlou oblast včetně Baffinova ostrova, velké části kanadské východní Arktidy, a dokonce i severozápadního Grónska. Objevené sofistikované řezbářské práce naznačují, že byli velmi zručnými umělci. Od ostatních kultur je odlišují technologie týkající se lovu a výroby nástrojů. Archeologické nálezy ukázaly, že již nepoužívali luky a šípy. Místo toho vyráběli harpuny s trojúhelníkovými pazourkovými hroty, kterými lovili tuleně, mrože a narvaly.
Charakterizují je také typické olejové lampy (qulliq) vyrobené z nerostu mastku, které sloužily jako zdroj tepla a světla. Jako palivo používali tulení olej nebo velrybí tuk.
Thulská kultura neboli Proto-Inuité (200 př. n. l. - 1600)
Název kultury je odvozený od lokality Thule (později Qaanaaq) v severozápadním Grónsku, kde byly poprvé nalezeny jejich archeologické pozůstatky. Proto-Inuité pochází z pobřeží Aljašky asi v době 200 př. n. l. Odtud okolo roku 1000 expandovali na východ přes sever Kanady, až ve 13. století dosáhli Grónska. Při tomto postupu nahradili jedince dorsetské kultury, kteří oblast předtím obývali. Neexistují však žádné genetické ani kulturní důkazy o interakci mezi kulturami.
Jejich pokročilejší lovecké schopnosti se vyznačují používáním psích spřežení, vylepšenou harpunovou technologií, která jim umožnila lovit obří mořské savce jako např. velryba grónská. Zároveň uměli vyrábět kajaky a větší čluny potažené kůží. Stavěli si také dokonalejší obydlí, od kožených stanů s velrybími kostmi až po částečně podzemní domy postavené z velrybích kostí a kůží. Archeologické nálezy pozůstatků jejich starověkých staveb po celé Arktidě zahrnují stanové kruhy, skladiště potravin, stojany na kajaky, lovecké rolety a pasti na lišky.
Jako samostatná kultura byli identifikováni až v roce 1925. Biologické, kulturní a jazykové výzkumy ukázaly, že jsou přímými předky všech moderních Inuitů, kteří se z nich vyvinuli asi před 400 lety.
