George Washington je jedním z nejvýznamnějších prezidentů USA, i přes svou fobii
Foto: Public domain, Wikimedia commons
4 min
George Washington, první prezident Spojených států, je jednou z nejvýznamnějších postav v historii Spojených států. I přesto, že jeho úspěchy a význam jsou nepopiratelné, málo se ví o jeho osobním životě a o jedné zvláštní fobii, kterou trpěl. Tento muž byl velmi pečlivý ohledně svého pohřbu, a dokonce dal pokyny ohledně toho, jak má být pochován.
Reklama
Život a význam George Washingtona
George Washington se narodil 22. února 1732 ve Virginii a byl prvním prezidentem Spojených států. Studoval na William and Mary College, ale nedokončil studium. Místo toho se stal farmářem a důstojníkem ve Virginské kolonijní armádě. Během francouzsko-indiánské války získal zkušenosti jako velitel a stal se známý jako „otec národní armády“. Během americké války za nezávislost vedl kontinentální armádu proti Britům a byl klíčovou postavou ve vítězství Spojených států.
Po válce se stal prvním prezidentem Spojených států, když byl zvolen v roce 1789 a sloužil dvě funkční období. Během svého prezidentství se snažil posílit federální vládu a udržet neutralitu v mezinárodních záležitostech. Po skončení svého druhého funkčního období se Washington rozhodl nekandidovat na třetí funkční období, což bylo v té době neobvyklé. Místo toho se vrátil na svou farmu Mount Vernon ve Virginii, kde se věnoval hospodaření a rodinným záležitostem. Nicméně i přes svou významnou roli v historii Spojených států měl Washington také osobní komplexy, které ho pronásledovaly.
Jeho zvláštní fobie
Jedním z jeho neduhů byla jeho fobie předčasného pohřbu, která se odborně nazývá taphofobie. Taphofobie se specificky týká strachu z toho, že by člověk mohl být pohřben živý a obecně vychází ze širšího strachu ze smrti. Tato fobie byla velmi běžná v 18. a 19. století, kdy neexistovaly moderní medicínské metody k rozpoznání smrti. Washington měl tuto fobii tak silnou, že si před svou smrtí nechal napsat zvláštní pokyny, aby po jeho smrti bylo jeho tělo uloženo do země nejdříve po uplynutí tří dnů, a tak bylo jisté, že skutečně zemřel. Tento strach byl tak silný, že se projevoval i ve Washingtonově každodenním životě. Například před cestami se často ujistil, že má po ruce lékaře. Také se vyhýbal jakémukoliv kontaktu s nemocnými lidmi, protože se obával, že by se mohl nakazit a umřít.
O taphofobii
Je to fobie z toho, že bude dotyčný pohřben zaživa. Může se projevovat jako úzkost a strach při pomyšlení na smrt nebo pohřeb nebo může vést k úzkostným poruchám, jako je například agorafobie nebo klaustrofobie. Taphofobie může také vyvolat představy nebo halucinace o pohřbení zaživa nebo může vést k tomu, že jedinec nechce být pohřben v klasickém hrobě.
Bylo pohřbení zaživa časté?
Taphofobie byla velmi běžná v 18. a 19. století, kdy neexistovaly moderní medicínské metody k rozpoznání smrti a pohřbení zaživa se stalo běžným. Také mohlo být důsledkem to, že byly pohřby často provedeny v krátkém časovém rozmezí po úmrtí, protože byly omezené možnosti konzervace těl. Navíc, většina lidí žila v malých venkovských obcích, kde nebyli k dispozici lékaři nebo jiní odborníci, kteří by mohli rozpoznat smrt. Pohřbení zaživa se stalo tak běžným, že se začaly vyrábět speciální nástroje pro vyproštění živé pohřbené osoby. Existovaly zařízení, které se nazývaly „safety coffins“ (bezpečné rakve) nebo „resurrection coffins“ (vzkříšení rakve). Tyto rakve byly vybaveny zvonkem nebo jiným alarmem, který byl propojen s nápisem v rakvi nebo na hrobě, ve chvíli, kdy nebylo kompletně jisté, zda je osoba skutečně mrtvá. Pokud by se osoba probudila zaživa, mohla zazvonit na zvon, a tím tak na sebe upozornit.
Další známé osobnosti trpící tímto strachem
Během 18. a 19. století, bylo mnoho významných osobností, které trpěly touto fobií. Například Edgar Allan Poe, slavný americký spisovatel a básník, byl také ovlivněn touto fobií a často se jí dotýkal ve svých dílech. Například jeho povídka „Premature Burial“ (Předčasný pohřeb) je o muži, který se bojí být pohřben živý. Dalšími osobnostmi, které trpěly taphofobií, byli například francouzský spisovatel Honore de Balzac a anglický spisovatel Daniel Defoe. Tato fobie byla dostatečně rozšířená, aby se stala součástí kulturního kontextu té doby.
