Dějiny Pekingu: Od pravěkého člověka k Čínské lidové republice
Foto: Public domain, Wikimedia commons
více než 5 min
Historie hlavního města Číny, Pekingu, je velmi pestrá. Zahrnuje celou řadu změn jak v samotném názvu hlavního města, jeho umístění či architektuře. Pojďme se nyní podívat na stručný průřez dějinami Pekingu a na to, jak se v průběhu staletí tato metropole razantně měnila.
Reklama
Klíčem k počátkům historie Pekingu je člověk pekingský
Při pátrání po původu Pekingu nám nejlépe slouží archeologické nálezy tamějšího obyvatelstva. Jedná se o odnož vývojového stupně Homo erectus pojmenovaného H. erectus pekinensis, tedy pekingského člověka. Ten žil zhruba před půl milionem let v oblasti Zhoukoudianu v jihozápadním obvodu dnešního Pekingu. Fosilní pozůstatky pekingského člověka, jeho kamenné nástroje a doklady o používání ohně, stejně jako pozdější nástroje z doby před 18 000 lety, kostěné jehlice a předměty k ozdobě z doby horního jeskynního člověka jsou nejstaršími kulturními památkami, které jsou dnes v Číně doloženy.
Město Ji jako střed všeho dění
Zhruba před čtyřmi až pěti tisíci lety se na osadách jihozápadně od Pekingu dařilo základnímu zemědělství a chovu zvířat. Příběh vypráví, že legendární Žlutý císař Huang Di bojoval proti kmenovému vůdci Chiyou v „pustině prefektury Zhuo“. Zhuolu, na západ od dnešního Pekingu, je pravděpodobně místem první metropole v této oblasti. Nástupce Žlutého císaře, císař Jao, údajně založil legendární hlavní město Youdu (Město klidu), na jehož základech následně vzniklo město Ji či Jicheng.
V období válčících států (475–221 př. n. l.) se město Ji stalo novým hlavním městem oblasti Yan. Později při pokusech sjednotit Čínu byla metropole prohlášena správním centrem velitelství Guangyang, jedné z 36 prefektur první čínské feudální říše. Po deset století až do konce dynastie Tchang (618–907) zůstalo Ji strategickým obchodním a vojenským centrem a bylo také předmětem častých bojů o moc.
Rozvoj města v období dynastií Tchang a Liao
Zejména za vlády dynasie Tchang došlo k významnému rozvoji města. Na jejím počátku se Ji jen málo lišilo od ostatních velkých feudálních měst. O několik století později, když se však dynastie Tchang blížila ke kolapsu, bylo město obsazeno národem Kitanů. Z této akce následně vzešla nová dynastie – Liao. Město bylo přejmenováno na Nanjing (Jižní hlavní město) nebo Yanjing. Císař Taizong z dynastie Liao (916–1125) provedl rekonstrukci a postavil paláce, které sloužily jako opěrné body, odkud se Číňané vydali dobýt centrální čínské pláně.
Vpád Mongolů a další změny názvu
V roce 1151 byla zahájena rozsáhlá přestavba města. Jméno bylo opět změněno, nyní na Zhongdu. Mongolská vojska v čele s legendárním Čingischánem obsadila Zhongdu v roce 1215. K moci se dostal vojevůdcův vnuk Kublaj, který město překřtil na Dadu neboli Velké hlavní město. Když Mongolové definitivně sjednotili Čínu, Dadu se poprvé v historii stalo politickým centrem země. Výstavba Dadu začala v roce 1267 a skončila v roce 1293. Trvala tedy celé období Kublajchánovy vlády. Při obnově hlavního města bylo původní místo Zhongdu nahrazeno větším obdélníkovým areálem s centrem v krásné jezerní oblasti na severovýchodním předměstí.
Vznik názvu Peking se připisuje čínské dynastii Ming
Dne 2. srpna 1368 obsadila mingská vojska Dadu a přejmenovala jej na Beiping (Severní mír). Císař Chung-wu, zakladatel dynastie Ming (1368–1644), však učinil hlavním městem nedaleký Nanjing. Až v roce 1421 pak tehdejší císař Jung-le hlavní město převedl do původního Beipingu a poprvé město pojmenoval Peking (Severní hlavní město). Za vlády dynastie Ming probíhaly v Pekingu rozsáhlé rekonstrukční práce. Důkazem velkého pokroku v plánování města je čtvrť známá jako Vnitřní (Tatarské) město. Vnější neboli Čínské město na jihu bylo vybudováno za vlády císaře Ťia-ťinga (1522–1566), který k obdélníkovému městu přidal o něco širší „základnu“ na jihu.
Když Mandžuové v roce 1644 založili dynastii Čching, začali budovat předměstské zahrady. Impozantní sloupové paláce a pavilony pod širým nebem, budované po celé století, se snoubily s klidem dobře naplánovaných zahrad a vytvořily mistrovské dílo zahradní architektury, které nemá v dějinách Číny obdoby. Teprve po této přestavbě se město stalo mistrovským architektonickým dílem vhodným pro funkci hlavního města čínského císařství. V období dynastie Ming také vznikl název Zakázané město, symbol moci a velikosti tradiční Číny.
Čínská lidová republika odstartovala nové období historie Pekingu
Po pádu dynastie Čching v roce 1911 se Čína stala kořistí severních vojevůdců a Peking postihl stejný osud jako zbytek Číny. Čínská lidová osvobozenecká armáda formálně vstoupila do Pekingu 31. ledna 1949 a otevřela tak novou kapitolu v dlouhé historii města. Právě na náměstí Nebeského klidu vyhlásil předseda Mao Ce-tung 1. října 1949 vznik Čínské lidové republiky s hlavním městem Pekingem.
Od té doby se město zcela změnilo. Rozšířilo se ze svých starých hranic uvnitř devíti bran hradeb Vnitřního města dále na předměstí. Náměstí Nebeského klidu je stále centrem Pekingu. Paláce a městské věže po obou stranách byly prohlášeny za kulturní památky chráněné státem. Bývalé císařské rezidence a zahrady byly zpřístupněny veřejnosti.
Lze předpokládat, že i budoucí rozvoj Pekingu bude i nadále zachovávat symetrii starého uspořádání města a zároveň začleňovat do celkového plánu moderní architektonické řešení.
