Praha byla „ruským Oxfordem“ a premiér Kramář otcem ruské emigrace. Československo se štědře postaralo o tisíce ruských uprchlíků
Foto: Courtesy photo / No restrictions, Wikimedia commons
5 min
Největší migrační vlnu z území bývalého carského Ruska na Západ zvedly po revoluci v roce 1917 masy lidí. Podle odhadů jich uprchlo dva a půl milionu. Do tehdejšího Československa se jich dostalo zhruba 30 tisíc. Šlo zejména o vrstvy inteligence a šlechty. A náš stát se o ně postaral.
Reklama
Tehdy krátce fungující Československá vláda v roce 1921 schválila tzv. Ruskou pomocnou akci, která probíhala až do r. 1936. Emigranti přijížděli do ČSR dokončit studia, pokračovat ve vědecké a pedagogické práci, zakládali zde ruská a ukrajinská školní zařízení. Československo se ve dvacátých letech 20. století stalo natolik významným intelektuálním a vědeckým centrem emigrace z Ruska, že Praha byla v té době dokonce nazývána ruským Oxfordem, uvádí se v publikaci Akademie věd ČR Meziválečná ruská emigrace a Slovanský ústav (Věda kolem nás Prostory společné paměti AV ČR z roku 2019).
Příchozí inteligence byla přijata československými politiky díky podobným názorům a náhledům vcelku vřele. „Rovněž prezident T. G. Masaryk pohlížel na Rusko jako na evropskou zemi, která se od ostatních liší pouze svým stupněm vývoje; která je sice zemí zaostalou, ale není pro Evropu cizí a je zemí budoucnosti. Vůči sovětskému Rusku byl kritický, ale doufal, že v budoucnu vznikne silné demokratické federální Rusko. Řečeno slovy Masarykova přítele, ruského historika a politika Pavla Nikolajeviče Miljukova (1859–1943), se Masaryk ,podíval na ruskou současnost a minulost očima Evropana a demokrata´, citujeme z brožury Věda kolem nás Prostory společné paměti Akademie věď ČR.
Velmi rychle se Burjati nechali rusifikovat: Pastevci si stavěli nevkusné ruské domy, ale bydleli v…
Když v r. 1928 zahájil Slovanský ústav Akademie věd fakticky svoji činnost, spojila s ním svůj další vědecký život i řada významných ruských i ukrajinských vědců a profesorů. Do začátku druhé světové války se tak členy ústavu stalo celkem 54 vědců z řad ruské a ukrajinské emigrace.
Slovanský ústav Akademie věd ČR
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i., byl zřízen z iniciativy prezidenta T. G. Masaryka zákonem přijatým Parlamentem ČSR 25. 1. 1922, avšak kvůli různým byrokratickým překážkám mohl svou činnost zahájit až v roce 1928. Ústav byl rozdělený na dva odbory – kulturní a národohospodářský. V současnosti je těžištěm činnosti SLÚ AV ČR, v. v. i., výzkum slovanských jazyků a literatur v evropském kulturním kontextu.
Nadstandardní podmínky pro uprchlíky
Podle brožury AV ČR připravila „pro uprchlíky mladá Československá republika podmínky, jaké nebyly v žádné jiné zemi. Již roku 1919 schválila vláda pomocnou akci, hrazenou z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí, na jejíž realizaci se podílela ministerstva, vládní úřady a řada dalších institucí. V červenci 1921 bylo schváleno nařízení o provádění tzv. Ruské pomocné akce pod osobní záštitou prezidenta T. G. Masaryka.“
Humanita především
Humanitární charakter pomocné akce byl brán jako stěžejní. V jejím rámci bylo „zemědělcům, studentům a vědcům umožněno přijet do Československa pracovat, dokončit studia nebo pokračovat ve vědecké práci, ale i založit zde školy, vědecké, společenské a kulturní instituce. Málo se zřejmě ví, že v Praze tak vznikla například Ruská lidová univerzita, Ruský institut, Ruská právnická fakulta, Archeologický ústav N. P. Kondakova aj.
Ohledy na ruskou identitu a kulturu v exilu
Tím vláda umožnila představitelům emigrace se nejenom usadit po dlouhém a nelehkém útěku z vlasti, získat vzdělání a najít si práci, ale také pomohla vytvořit podmínky a příležitosti pro zachování jejich národní identity a kultury. Ruská pomocná akce se tak stala jedinečným pokusem o vytvoření zahraničního, v tomto případě ruského, vědeckého a vzdělávacího komplexu v exilu.
Rusové nám naši pohostinnost oplatí…
Jejím cílem bylo pomáhat Rusku ve jménu jeho budoucnosti. Politici předpokládali, že se po porážce bolševiků pomocná akce příznivě odrazí v ekonomických i politických vztazích s novým Ruskem. Při jejím schvalování ovšem vycházeli z předpokladu, že se bude jednat pouze o pěti- až osmileté období.
Péče o ruské potřebné
Kromě státní pomoci se v pomoci emigrantům angažoval Československý červený kříž, který se staral o válečné invalidy, starce a sirotky. Pomáhali rovněž bohatí slavjanofilové z řad bankéřů, statkářů a podnikatelů. Mezi politiky měli emigranti největší zastání u Karla Kramáře a jeho manželky Naděždy Nikolajevny. Jejich pomoc byla tak výrazná, že Kramáře nazývali otcem ruské emigrace.
Karel Kramář (1860-1937) byl český a československý pravicový, nacionalistický politik, účastník odboje, první ministerský předseda ČSR (1918-1919).
Ruští emigranti přicházeli do Československa v několika vlnách a všem se dostalo pomoci až do roku 1936, kdy byla Ruská pomocná akce definitivně ukončena.
Mezi uprchlíky byla například rodina Vladimíra D. Nabokova – významného právníka a otce slavného spisovatele, historik a politik P. N. Miljukov, filozof B. V. Jakovenko, filolog, slavista a historik literatury V. A. Francev, J. A. Javorskij a A. L. Petrov, enograf, literární vědec a slavista J. A. Javorskij a mnoho dalších představitelů, z nichž mnozí také pracovali pro Slovanský ústav AV ČR.
