Julius Caesar přivezl do Evropy zvíře, ze kterého byli Římané paf. „Velbloudo-leopard“ byl za císaře Commoda trhán gladiátory
Foto: Domenico Ghirlandaio (1449–1494) / Public domain, Wikimedia commons
4 min
„Je ve všech ohledech jako velbloud, kromě toho, že jeho nohy nejsou všechny stejně dlouhé, zadní jsou kratší. Kůži má skvrnitou jako leopard, a proto nese společné jméno obou zvířat,“ představil popis nikdy nespatřeného zvířete obyvateli starého Říma server Thevintagenews.com.
Reklama
Roku 46 př. n. l., po velkém úspěchu v Egyptě, se vojevůdce Gaius Julius Caesar radostně vracel do Říma. Údajně přišel s docela rozsáhlým exotickým zvěřincem, jehož hlavní atrakcí byl velmi „podivný“ živočišný druh. Zvíře mělo dlouhý krk a lidem připomínalo jak velblouda, tak leoparda. Byla to žirafa - pravděpodobně první představená Evropanům. Římané byli po prvním setkání s žirafou pochopitelně zmateni. Nevěděli, jak s tím tvorem zacházet, a protože ztělesňovalo vlastnosti jak velblouda, tak leoparda, rozhodli se ho pojmenovat „cameleopard“ (z angl. camel - velbloud + leopard).
Divá ovce s různě dlouhýma nohama
Cassius Dio, původem z Řecka, ale sloužící jako státník i historik v Římě, vysvětlil jméno zvířete ve své knize Římské dějiny: „Toto zvíře je ve všech ohledech jako velbloud, kromě toho, že jeho nohy nejsou všechny stejně dlouhé, zadní nohy jsou kratší. Jeho kůže je skvrnitá jako leopard, a proto nese společné jméno obou zvířat,“ napsal server Thevintagenews.com.
Několik dalších zábavných popisů žirafy lze tu a tam najít v jiných historických textech ze starověkých římských dob. Plinius jej popsal jako „divou ovci“, zatímco Helidorus poznamenal, že toto zvíře lze snadno vodit na provazu kolem krku. Jiní nazvali žirafu jako „indický velbloud“ nebo, slovy historika Edwarda Gibbona, toto bylo „nejvyšší, nejjemnější a nejneužitečnější z velkých čtyřnožců“.
Nebyla tak neužitečná
Některé zdroje uvádějí, že tento exotický živočišný druh byl darem od egyptské královny Kleopatry, poslední osobností mezi velkými egyptskými faraony. Ta údajně následovala svého milence Julia Caesara do Říma. Když skončila Velká římská občanská válka, konala se po jeho příjezdu do Říma řada oslavných událostí. Při jedné z nich Caesar veřejně vystavoval žirafu na slavných Cirkusových hrách.
Pro zábavu císařů v aréně
V opačném případě nově přivezená zvířata rychle skončila roztrhaná na kusy jako druh veřejné podívané během her. Nechat bezmocná zvířata zahynout byl jen další rozmar římských císařů, kteří tak demonstrovali svou moc. Dělali to často, ale nutně se to nemuselo stát s Kleopatřiným darem.
Římané se ale drželi jedné tradice: Když do hlavního města přivezli nová zvířata, prezentovali je pouze v cirkuse v den, kdy nebyly naplánovány žádné boje s proléváním krve (souboje mezi gladiátory a zvířaty).
V každém případě žirafy existovaly v Římě dlouho po roce 46 př. n. l. K veřejnému zabíjení nevinných zvířat skutečně docházelo, ale dlouho po Caesarovi. Jedna taková událost se odehrála za vlády zvrhlého císaře Commoda (161-192) během 2. poloviny 2. století n. l. Tento císař objednal veřejnou podívanou, při které bylo v aréně poražen tucet exotických zvířat. Kromě žiraf byli během představení veřejně zabiti i někteří nosorožci, hroši a sloni.
„Byl (Commodus) krutý a zvlášť mu dělalo potěšení zabíjení zvířat, venatio; na mincích byl vyobrazen, jak útočí na lva, s nápisem „na odvahu císařovu“ VIRTVTI AVGVSTI. Podle spisovatele Dia Cassia zabil jeden den sto lvů, zabil i žirafu, která byla považována za podivné, bezmocné zvíře a ohromné množství další dravé zvěře, ale i domácí zvěře a to nesli diváci v aréně značně nelibě. Dělo se tak vždy z bezpečného místa na vybudovaném kruhovém lešení, takže mohl předvést spíše obratnost, než statečnost,“ popisuje web Antické památky.cz.
Pozn.: Článek vznikl aktualizací původního znění z roku 2022.
