První nehoda dopravního letadla v historii měla čtrnáct obětí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
První světová válka přinesla prudký rozvoj letectví, který se přenesl i do letectví civilního. Po skončení konfliktu začala být letecká doprava cestujících stále běžnější. S tím ale nevyhnutelně přicházely i nehody.
Reklama
Itálie, srpen 1919
V létě 1919 se Itálie a s ní celá Evropa snažily vzpamatovat se z do té doby nejhoršího válečného požáru, jaký kdy lidstvo zažilo. Od konce války ještě neuběhl ani rok a k normálu měla Evropa stále daleko, život šel ale dál. To platilo i pro zaměstnance firmy Caproni, která se zabývala konstrukcí letadel a jako taková promluvila i do historie nedávno skončené války.
Společnost měla svůj domov na letišti Milano-Taliedo. Právě odtud vyrazil letoun Caproni Ca.48 na svůj let do Benátek. Kromě dvou pilotů na palubu nastoupilo i sedm inženýrů firmy a pět novinářů. Z Milána vzlétl letoun v 7:30 ráno a v Benátkách přistál bez nejmenších problémů v 9:22.
Celý den byl potom vyplněný pracovními povinnostmi a v 17:00 se měl stroj vrátit do Milána. Za řízením seděli piloti se zkušenostmi z leteckých bojů první světové války, konkrétně poručík Luigi Ridolfi a poručík Marco Resnati. Na palubě bylo opět celkem 14 lidí, byť některé zdroje uvádějí i číslo 15, 16 nebo 17.
O tom, co se dělo během letu na palubě, můžeme dnes samozřejmě jen spekulovat, letadlo se každopádně objevilo nad letištěm Verona, které leží před polovinou cesty z Benátek do Milána. Svědci jej zpozorovali ve výšce asi 3000 stop, tedy 900 m. Křídla letadla údajně silně vibrovala a poté se kompletně zhroutila.
Letadlo se zřítilo nedaleko letiště ve Veroně, přičemž někteří cestující se pokusili zachránit si život skokem z letadlo. Nepřežil ale nikdo. Počet obětí je nejčastěji uváděn jako 14, někdy též 16 nebo 17. Šlo o první smrtelnou nehodu dopravního letadla.
Caproni Ca.48
Italský letoun Caproni Ca.48 byl civilní variantou bombardéru Ca.42. Šlo o trojmotorový trojplošník s maximální kapacitou 23 cestujících, kteří seděli dokonce ve dvou patrech nad sebou. Základem celé modelové řady byl prototyp Ca.40, který absolvoval svůj první let v roce 1917 a již v roce 1918 se zapojil do akcí italského letectva proti cílům v Rakousku-Uhersku.
Kromě italského letectva jej používala i Velká Británie nebo Spojené státy. Právě americké pístové motory Liberty L-12 dělaly z letounu velmi kvalitní bombardér, který se mohl pochlubit jednou z nejvyšších maximálních hmotností nesených bomb. V době první světové války překonávaly letadlo v tomto ohledu pouze německé vzducholodě.
Přestavba bombardéru na civilní variantu proběhla mezi lety 1918 a 1919 a v srpnu se již model Caproni Ca.48 účastnil letecké výstavy v Amsterdamu, kde vzbudil zaslouženou pozornost. Celkem bylo vyrobeno okolo padesáti kusů letounu ve všech jeho verzích.
