Hořký hřib kříšť zkazí celou smaženici. Jak ho rozeznat od jedlých druhů?
Foto: Pixabay
4 min
Vypadá jako vysněný úlovek, který by ozdobil talíř každého gurmána. Má pevné tělo, elegantní světlý klobouk a v lese doslova září. Přesto stačí jediný kousek této houby v hrnci a vaše večeře se promění v hořkou noční můru, kterou nepřebijete žádným kořením.
Reklama
Krása, která klame tělem
Tichý jehličnatý les v podhorské oblasti. Vzduch voní jehličím, v mechu svítí nádherné, robustní houby. Právě tady, na kyselých půdách od července do října, roste hřib kříšť (Caloboletus calopus). Jeho vzhled? Královský.
Klobouk o průměru až 150 milimetrů má elegantní světle šedou až olivově hnědou barvu. Pod ním se skrývají zářivě citronově žluté rourky a třeň, který ve spodní části přechází do sytě karmínové až krvavě červené. Celou tuto nádheru zdobí výrazná plastická síťka.
Jenže pod lákavým zevnějškem číhá zrada. Stačí se houby dotknout a její žluté póry okamžitě intenzivně zmodrají. A co je nejhorší? Dužnina má sice zpočátku mírně nasládlou chuť, ale po chvíli se změní v extrémně a vytrvale hořkou trýzeň.
Šumavské zklamání: Když se rodinná večeře změní v katastrofu
Jak snadné je podlehnout iluzi, ukazuje příběh nezkušeného houbaře z podhorského smrkového lesa na Šumavě. Narazil na skupinu statných plodnic se světlými klobouky. V radostném opojení se domníval, že našel prvotřídní hřiby smrkové, tedy praváky.
Ignoroval žlutý spodek klobouku, který po doteku modrá. Přehlédl výrazně červenou spodní část nohy. Doma úlovek s nadšením nakrájel a přidal do rodinné smaženice.
Výsledek byl zdrcující. Celé jídlo okamžitě získalo tak intenzivní hořkost, kterou nebylo možné přebít žádným kořením. Stalo se naprosto nepoživatelným. Pokud by rodina jídlo přesto přemohla a snědla, citlivější jedinci by do několika hodin čelili nepříjemné nevolnosti, křečím v břiše a zvracení.
Modrající zázrak přírody: Co se děje uvnitř houby?
Proč vlastně kříšť po rozkrojení nebo otlačení tak dramaticky mění barvu? Nejde o žádné kouzlo, ale o chemickou reakci. Modrání dužniny a pórů je způsobeno enzymatickou oxidací derivátů kyseliny pulvinové, konkrétně kyseliny variegatové, ke které dochází při mechanickém poškození buněk houby.
Tento obranný mechanismus dává houbě její charakteristický modrozelený nádech. Příroda si vytvořila dokonalou past.
Pravák, satan, nebo kovář? Jak odhalit pravdu
Kolem hřibu kříště koluje mnoho mýtů. Často se tvrdí, že je zákeřný, protože vypadá jako pravák. Ve skutečnosti se však pravému hřibu podobá pouze světlou barvou klobouku.
Pravák na rozdíl od kříště nikdy nemodrá, nemá žluté póry reagující na dotek a jeho třeň zcela postrádá karmínově červené zbarvení. Jeho chuť je navíc příjemně oříšková. Rozdíl je zásadní.
Lidé si kříště také často pletou s obávaným hřibem satanem. Satan je však teplomilný druh, který roste výhradně v nížinných listnatých lesích na vápenci, v dospělosti nepříjemně zapáchá a má červené póry. Kříšť naproti tomu vyhledává chladnější horské jehličnaté lesy s kyselou půdou a jeho póry jsou citronově žluté.
Pozor si musíme dát i na záměnu s jedlými modráky. Hřib kovář se liší tmavohnědým kloboukem, červenými póry a absencí síťky na třeni, který je pouze červeně tečkovaný. Hřib koloděj má pro změnu oranžově červené póry a celkově tmavší barvu klobouku. Oba tyto druhy jsou po tepelné úpravě jedlé, zatímco kříšť zůstává nepoživatelný.
Varování odborníka: Proč se nevyplatí riskovat
Mezi lidmi se občas šíří mýtus, že kříšť je prudce jedovatý. Ve skutečnosti je klasifikován jako nejedlý. Hlavní překážkou je jeho extrémní hořkost, která se neztrácí ani dlouhým vařením.
Požití sice může u citlivých osob vyvolat žaludeční a střevní potíže, ale nezpůsobuje těžké či fatální otravy. Za syrova je však mírně jedovatý. A tady přichází zásadní informace.
Mykolog Miroslav Rudolf ze Spolku houbařů Čelákovice před neuváženým experimentováním důrazně varuje:
„Pokud se rozhodnete malý kousek ochutnat a přesvědčíte se, že jde skutečně o hořkou houbu, doporučuji ho vždy vyplivnout. Delikatesa to určitě nebude, nejenom kvůli zbytkové hořkosti, ale hlavně kvůli riziku žaludečních obtíží u citlivějších osob“ říká Rudolf.
Příště, až v lese narazíte na krásný hřib s červenou nohou a žlutým spodkem, raději ho nechte růst. Vaše chuťové pohárky vám poděkují.
