V socialismu se nestály jen fronty na banány. Nedostatkové bylo i další zboží
Foto: Chemical Engineer / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Za socialismu byly fronty v obchodech zcela běžné. Stálo se ve frontě na banány, na toaletní papír i na televizory. Kdo chtěl vyrazit na výlet do Rakouska, musel ve frontě strávit celou noc. Další možností byl podpultový prodej nebo nákupy v Tuzexu.
Reklama
Nedostatkové zboží
Mezi nedostatkové zboží za socialismu patřily potraviny, textil, elektronika i nábytek. Bylo zkrátka třeba smířit se s tím, že ne vždy člověk bude mít vše, co byste chtěl nebo potřeboval. A když už to mít bude, tak ne ve špičkové kvalitě anebo ne hned.
Mezi nedostatkové zboží patřilo lepší maso, některé ovoce (mandarinky, pomeranče, banány), tvrdé sýry, jogurty, dámské vložky, prací prášky, spodní prádlo, kroužky na záclony, ledničky, pračky a další. Chybělo samozřejmě také zboží ze Západu (elektronika, textil i potraviny). Když se vám však něco z nedostatkového zboží podařilo sehnat, měli jste z toho zaručeně radost. Člověk se zkrátka za socialismu dokázal radovat i z mála.
Zajímavost: Lidé za socialismu často nakupovali s plátěnými kostkovanými taškami na kolečkách, kterým se říkálo „ervéháčko“ (RVHP). RVHP se však nepřekládalo jako Rada vzájemné hospodářské pomoci, ale jako „Ráno Vyjedu Hov.o Přivezu“.
Proč bylo zboží nedostatek?
Důvodem dlouhých front a nedostatku zboží za socialismu bylo selhání centrálního plánování tehdejšího Československa. Plánovači zkrátka nedokázali odhadnout potřeby obyvatel, nebyli dostatečně flexibilní. Podniky se také v praxi chovaly úplně jinak, než plánovači očekávali.
Malé obchody byly zavřeny, konkurenční prostředí zmizelo. Obchodníci byli přesunuti do továren a na jejich místo přišli nezkušení a málo motivovaní lidé. Klesla kvalita nabízených služeb.
Navíc si stát lhal do kapsy a byl přesvědčen o své soběstačnosti v mnoha oborech. Nechtěl tedy dovážet nic, co si může obstarat sám (i když třeba v horší kvalitě a v nedostatečném množství).
Zajímavost: Hodně se mluví o nedostatkovém zboží, ale méně pak o zboží, které přebývalo. Důsledkem špatného centrálního plánování bylo i zboží, které nikdo nechtěl koupit. A nebylo ho málo.
Dnes už můžeme říci, že v době reálného socialismu se nenakupovalo, ale shánělo. Zatímco dnes sedneme k počítači a objednáme si, co potřebujeme, za socialismu mnohdy nepomohlo ani to, když jsme znali spoustu vlivných lidí nebo byli ochotní stát dlouhé fronty. Když nějaké zboží nebylo, tak prostě nebylo.
Podpultový prodej
Podpultový prodej byl během socialismu zcela běžný. Pokud jste znali někoho v obchodě, měli jste obrovskou výhodu. Pokud ne, stačilo mít něco, co prodavač v obchodě chce a co je ochoten s vámi vyměnit. Protislužby byly v socialismu tím nejlepším platidlem. Kdo neměl na výměnu jiné zboží, mohl nabídnout své služby. Úspěch měli šikovní lékaři, zubaři i řemeslníci. Dát jste mohli také úplatek.
V Československu jste si zkrátka potřebné věci mohli pořídit na černém trhu. Úplatky bral a dával každý. Stát o tom věděl a černý trh toleroval. Nic jiného mu ostatně ani nezbývalo.
Nákupy v Tuzexu
Tuzex (neboli TUZemský EXport) sloužil především k tomu, aby odčerpal západní měnu od obyvatel. Abyste v tomto obchodě mohli nakupovat, potřebovali jste bony (jeden bon stál zhruba 4 Kčs). Pokud jste bony měli, mohli jste si za ně v Tuzexu koupit nedostatkové (hlavně západní) zboží. V Tuzexu bylo možné pořídit džíny, kosmetiku ze západu i elektroniku.
