Zažíváme extrémní sucho a lesní požáry pouze v současnosti? Podívejte se na přírodní kalamity v lesích podle českých kronik v letech 1091–1627

Výzkumu v oblasti historického vývoje přírody, krajiny, klimatu, životního prostředí a tedy i lesů je v oblasti věd historických, ale i speciálních, věnována značná pozornost. Řada vysoce významných historických událostí byla i těmito jevy výrazně podmíněna.

Autor rozsáhlé studie Přírodní kalamity v lesích podle českých kronik 1091–1627 prof. Ing. Jan Kouba, CSc. z České zemědělské univerzity v Praze označil v článku pro časopis Lesnická práce jako první předpoklad pro zpracování práce vyhledání a studium edic kronikářských pramenů. Předmětem zájmu byly všechny zprávy o výskytu lesu škodlivých činitelů (vítr, sníh, mráz, ledovka, kroupy, sucho, požáry a hmyz), zprávy s nimi související, dále byly vypsány všechny zprávy o povodních, velkých deštích a všechny zprávy související nějak s přírodními jevy a ději.

Stovky starých podkladů

Podklady byly čerpány z mnoha učebnic lesnictví a výpisů z mnoha historických kronik, např. Kosmovy a Dalimilovy kroniky, Letopisů českých, Vlastního životopisu Karla IV., Husitské kroniky a dalších. Velice rozsáhlý přehled o nejstarších kronikách a kronikách celého středověku uvádí prof. Marie Bláhová ve III. dílu vědeckého vydání Dalimilovy kroniky. Uvádí rovněž informace o vývoji přístupu člověka k lesu a přírodní jevy, na základě pramenů přemyslovského období. Většina nejstarších kronik je publikována v Ermlerově edici Prameny dějin českých.

Prostudován zlomek zmínek

Doposud se podařilo v časovém rámci let 1091–1627 využít celkem 47 kronik, ve kterých byly nalezeny zprávy odpovídající záměru práce. Jejich rozsah se pohybuje v širokém rozmezí od jedné do několika set tiskových stran. Nepodařilo se doposud prostudovat celou řadu kronik.

V dnešním článku se budeme zaobírat těmito druhy poškození lesů v kronikách:

Sucho

Hynutí lesů v důsledku zcela neobvyklého sucha uvádí Petr Žitavský k roku 1307. Rektor Univerzity Karlovy Mistr Marek Bydžovský uvádí k roku 1537 zcela katastrofální sucho, ale jen jako příčinu lesních i jiných požárů. Jako vysoce pravděpodobné zprávy poškození lesů suchem byly brány ty, které informují o suchu delším než tři měsíce, popřípadě o úplné neúrodě ze sucha.

Lesní požáry

Zprávy uvádějící lesní požáry jsou z let 1473, 1525, 1538 a 1604. Škody lesními požáry velice úzce souvisí se škodami na lesích způsobenými suchem. Proto u zpráv o lesních požárech z let 1525 a 1604 se předpokládají jako vysoce pravděpodobné i škody suchem, i když o nich přímo nemluví.

Zpráva Kanovníka vyšehradského k roku 1139 uvádí: „19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel jako mlha a kouřilo se bez přestání dnem i nocí. Ta tma trvala tak celý týden, a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jako by vycházel z pekla a dráždil čich lidí.“

Rovněž tak Bartošek z Drahonic k roku 1441 píše: „Toho roku také byly … (4.–13. července) jakési mlhy a kouře, na jaké si lidé nikdy z dřívějška nevzpomínali, takže se v Čechách jevilo ráno a večer Slunce jako krvavé a trvalo to deset dní.“

Tyto texty odpovídají dobře např. vyprávění očitých svědků, kteří zažili následky rozsáhlých požárů vysychajících rašelinišť a přilehlých lesů v okolí Moskvy v létě roku 1972, kdy v samotném městě rovněž celý týden nebylo skoro vidět slunce, ovzduší bylo plné dýmu a z provozu byla vyřazena i letiště.

Projevy velkých lesních požárů s globálními důsledky popisuje v zajímavých souvislostech Ginzburg (1989). Ve středověku lze na našem území předpokládat mnohem větší rozlohu rašelinišť a blat, zejména v jižních Čechách, ale i na území sousedních států. Což konečně potvrzuje i citovaná zpráva k roku 1473. Důvodně lze tedy předpokládat, že v uvedených letech se jedná o viditelné projevy požárů blat a lesů v důsledku extrémního sucha. Zprávy k létům 1473 a 1604 poskytují přesnou informaci o průběhu a hašení lesních požárů, již tehdy známým, klasickým způsobem.