Vědci zjistili, že pravidelné ponocování mění fungování těla i bez alkoholu

Nedostatek spánku působí na organismus podobně destruktivně jako chronický alkoholismus. Nové výzkumy ukazují, že už půl roku spánkové deprivace mění metabolismus, hormony i DNA.

Když se řekne ničit si zdraví, většina z nás si představí cigarety, alkohol nebo nezdravé jídlo. Málokdo by ale ukázal na budík, který každé ráno ignoruje, nebo na seriál, kvůli kterému jde spát až po půlnoci. Přitom právě chronický nedostatek spánku – definovaný jako méně než šest až sedm hodin denně po dobu alespoň šesti měsíců – způsobuje v těle změny, které vědci přirovnávají k dopadům pravidelného pití alkoholu.

Není to přehánění. Výzkumy, které sledovaly zdravé dospělé ve věku 25 až 55 let pomocí aktigrafických hodinek a spánkových deníků, odhalily znepokojivou shodu: u lidí s chronickou spánkovou deprivací i u chronických konzumentů alkoholu se objevují stejné rizikové faktory – zvýšený krevní tlak, vyšší zánětlivé markery, horší funkce jater a metabolický syndrom.

Tělo v neustálém stresu

Když pravidelně spíte málo, tělo to vnímá jako ohrožení. Stresový hormon kortizol zůstává trvale zvýšený, což organismus udržuje ve stavu pohotovosti. Zároveň klesá hladina testosteronu u mužů a rozlaďuje se osa hormonů ghrelin-leptin, které regulují hlad a sytost. Výsledek? Neustálá chuť na nezdravá jídla, přibývání na váze a vyčerpání, které žádná káva nevyřeší.

Krevní testy účastníků studií ukázaly zvýšenou hladinu glukózy a inzulínu nalačno, vyšší LDL cholesterol i triglyceridy. Zánětlivé markery jako C-reaktivní protein a interleukin-6 signalizovaly chronický zánět – tedy stav, který je podhoubím pro civilizační choroby od diabetu po kardiovaskulární problémy. Dokonce i jaterní enzymy ALT a AST byly mimo normu, což naznačuje zatížení jater metabolickým stresem.

Změny až na úrovni DNA

Co výzkumníky překvapilo nejvíc, byly epigenetické změny. Chronický nedostatek spánku ovlivňuje takzvané hodinové geny – například PER1 nebo CLOCK – které řídí cirkadiánní rytmy. Dochází k DNA metylaci, tedy změně, která může dlouhodobě ovlivnit fungování genů, aniž by se změnila samotná genetická sekvence. Tělo se sice snaží adaptovat, ale platí za to vysokou cenu.

Cirkadiánní rytmy se posouvají: melatonin, hormon spánku, se začíná produkovat později, minimální tělesná teplota nastává v jinou dobu než obvykle. Amplituda přirozených tělesných cyklů slábne. Organismus zkrátka přestává fungovat v souladu s vnějším prostředím.

Mozek pod tlakem

Kognitivní dopady jsou patrné i bez laboratorních testů – stačí se zeptat kohokoli, kdo týden špatně spal. Ale u chronické deprivace nejde jen o únavu. Studie dokumentují výrazný pokles pozornosti, prodloužení reakčních časů, zhoršení pracovní paměti a problémy s plánováním a rozhodováním. Účastníci byli impulzivnější, hůře řešili komplexní problémy a častěji vykazovali podrážděnost, úzkost nebo depresivní stavy.

Podobné příznaky – zhoršené kognitivní funkce, emoční nestabilita, problémy s pamětí – přitom známe i u lidí s problémovým pitím. Paralela je nepříjemně přesná.

Dá se to napravit?

Částečně ano, ale záleží na tom, jak dlouho deprivace trvala. Akutní dopady – rozostřená pozornost, špatná nálada – obvykle zmizí během několika dnů až týdnů kvalitního spánku. Chronické změny jako inzulínová rezistence nebo vysoký krevní tlak ale mohou přetrvávat měsíce i roky. A některé strukturální změny, třeba ztuhnutí cév, už nemusí být plně reverzibilní.

Čím déle člověk spánkový dluh hromadí, tím delší a nejistější je cesta zpět. To je možná ta nejdůležitější zpráva: spánek není luxus, který si můžeme dovolit obětovat práci, zábavě nebo sociálním sítím. Je to základní biologická potřeba – a účet za její ignorování přijde dřív nebo později.