Pozor, vaše kuchyň je plná jedovatých bakterií, které přežijí i dezinfekci

Pozor, vaše kuchyň je plná jedovatých bakterií, které přežijí i dezinfekci

Foto: voronaman / Shutterstock

Publikováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Představte si místo, které denně milujeme. Voní po kávě, občas po čerstvém chlebu, někdy po česneku. Místo, kde se scházíme, povídáme si, vaříme, ochutnáváme. Ano, mluvíme o kuchyni – srdci každého domova. Ale víte, co se tady děje, když se nedíváte?

Obsah článku
  1. Neviditelní nájemníci vaší kuchyně
  2. „Ale já všechno dezinfikuju!“ Ano, jenže…
  3. Co tedy dělat?
  4. Houbička
  5. Utěrka
  6. Prkénko, dřez, kořenky

Neviditelní nájemníci vaší kuchyně

Na první pohled vypadá všechno čistě. Naleštěná deska. Voňavá houbička. Útulná atmosféra domácí pohody. Jenže právě tady, v srdci našeho domova, se potichu usídlili nezvaní hosté. Bakterie, které sice nevidíme, ale rozhodně se nechovají nenápadně. A některé z nich si dokonce poradí i s dezinfekcí.

Houbička

Je to taková nenápadná hrdinka. Leží u dřezu, většinu dne je vlhká, někdy trochu smutně voní po prostředku na nádobí. Na první pohled vypadá neškodně – ta naše houbička. Ale víte, co ve skutečnosti dělá, když se na ni nedíváte?

Pořádá večírky. A ne ledajaké. Pozvaní jsou bakterie – a přijdou všechny. Salmonella, E. coli, Listeria… a klidně si tam poleží i několik dní. Možná i týdnů. Klidně i po tom, co ji poctivě vyždímáte nebo přelijete vařící vodou.

Běžná kuchyňská houbička obsahuje více bakterií než toaletní prkénko. Ano, opravdu. A některé druhy jsou tak houževnaté, že přežijí i slabší dezinfekci.

Utěrka

Pak je tu další člen kuchyňského gangu – utěrka. Ta, co visí nevinně na háčku. Občas skončí přehozená přes dvířka trouby. Utíráme do ní všechno: ruce, desku, talíře, někdy i pád vajíčka na podlahu. A pak znovu ruce.

A teď malé tajemství: vlhká utěrka je pro bakterie něco jako wellness s all-inclusive. Vlaho, živiny, klid. Všechno mají. A všeho mají dostatek. Pokud ji neměníte denně (nebo aspoň každé dva dny), je to jako kdybyste dobrovolně nechávali klíče od bytu ležet venku na zemi.

Prkénko, dřez, kořenky

Když se mluví o špíně, každý si vzpomene na ledničku. Ale málokdo ví, že kořenky a kliky skříněk mají často vyšší koncentraci bakterií. Jednoduše proto, že na ně saháme uprostřed vaření – s kuřetem na ruce, s cibulí na noži, s omáčkou na prstu.

A co prkénko? Pokud máte jen jedno a používáte ho jak na maso, tak na zeleninu, možná právě zaděláváte na křížovou kontaminaci. Dřevěná prkénka navíc v sobě zadržují vlhkost – a to už víme, co znamená.

„Ale já všechno dezinfikuju!“ Ano, jenže…

Věříme dezinfekcím. Jsou to naše chemické zbraně. Ale i dezinfekce má svá pravidla. Pokud povrch nejprve neumyjeme mýdlovou vodou, dezinfekce jen klouže po zbytcích špíny. A bakterie se spokojeně smějí pod vrstvou nepořádku.

A pak je tu biofilm. Takový slizký štít, který si bakterie vytvoří, když mají čas. A dezinfekce? Ta přes něj často nepronikne. Potřebujete kombinaci – mechanické čištění a až poté dezinfekci. Jinak si bakterie jen ťuknou a pokračují v mejdanu.

Co tedy dělat?

Nebojte, nevoláme po sterilitě jako na operačním sále. Jen po troše rutiny, která vaši kuchyni posune na úroveň bezpečně obyvatelného místa.

  • Houbičky měňte každý týden. Klidně i dřív. Nebo přejděte na kartáčky, které vysychají rychleji.
  • Utěrky perte často. Ideálně denně. V horké vodě. A nenechávejte je vlhké.
  • Mějte dvě prkénka. Jedno na maso, druhé na zbytek. Vaše střeva vám poděkují.
  • Před dezinfekcí čistěte. Ne obráceně. A ne ledabyle.
  • Nezapomínejte na neviditelné zóny. Dřez, madla, kořenky, baterie… tam to žije!
Reklama
Reklama