Ukrutná smrt Jana Nepomuckého, za kterou mohly stát i intriky a nejedno tajemství královy manželky
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Jen střední a východní Evropě se nachází 12 000 soch Jana Nepomuckého. Přečtěte si, kdo vlastně byl tento tak často zobrazovaný svatý a proč zemřel tak ukrutnou smrtí.
Reklama
Svatý Jan Nepomucký se pravděpodobně narodil v roce 1345 v Nepomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Je jedním z hlavních českých svatých patronů. Tento zbožný muž byl ohavně zavražděn během ostrého konfliktu církve a státu, jenž sužoval Čechy v druhé polovině 14. století. Hlavní podíl (a údajně i osobní zájem) měl na jeho smrti samotný král.
Boj o moc
Jan nejprve studoval na pražské univerzitě, v roce 1383 pak zahájil studia v italském Padově, kde se stal doktorem kanonického práva a následně získal několik církevních titulů. V roce 1390 byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa. V té době hořel mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna mocenský spor. Král měl v úmyslu založit nové arcibiskupství, které by bylo plně pod jeho kontrolou. Arcibiskup se o tom však dozvěděl a za pomoci Jana Nepomuckého tuto královu snahu překazil.
Jednalo se o jmenování nového opata pro bohaté a mocné benediktinské opatství v Kladrubech, jehož opat byl územním magnátem a jeho zdroje měly být pro Václava klíčové v jeho bojích se šlechtou. Václav zároveň podporoval avignonské papežství, zatímco pražský arcibiskup následoval jeho konkurenta, papeže v Římě.
V rozporu s Václavovým přáním Jan v roce 1393 exkomunikoval jednoho z favoritů českého krále a potvrdil arcibiskupova kandidáta na kladrubského opata. Tím zmařil královu ambici vytvořit z pražské provincie nové biskupství. Král se samozřejmě rozzuřil a Jan byl proto jako arcibiskupův hlavní agent zatčen. 20. března 1393 byl na králův příkaz utopen.
Historické prameny a věrohodnost této verze
Tato zpráva vychází ze čtyř soudobých dokumentů. Prvním je obžaloba krále, kterou 23. dubna 1393 předložil papeži Bonifácovi IX. arcibiskup Jan z Jenštejna, jenž se spolu s novým kladrubským opatem okamžitě vydal do Říma. O několik let později opat Ladolf ze Saganu uvedl Jana Nepomuckého v katalogu saganských opatů, dokončeném roku 1398, a také v traktátu De longævo schismate. Dalším dokumentem je Chronik des Deutschordens/Chronik des Landes Preussen, kronika Teutonského řádu, kterou sestavil Jan z Posilge, který zemřel v roce 1405. Jan z Jenštejna již ve výše uvedené obžalobě nazývá Jana z Nepomuku svatým mučedníkem. Vikář odsouzený k smrti za obranu zákonů a autonomie katolické církve se tak stal bezprostředně po své smrti uctívaným světcem.
Osobní vendeta krále
Skandálnější verze událostí tvrdí, že sloužil jako zpovědník královny – dvacetileté Žofie Bavorské. Král začal žárlit a podezřívat svou mladou (druhou) manželku a vydal se za jejím knězem, aby zjistil, zda mu není nevěrná. Jan Nepomucký mu odmítl vyhovět, král na oplátku Jana zatkl a mučil v pražském žaláři. Dle zprávy rakouského kronikáře Tomáše Ebendorffera ho Václav osobně mučil ohněm, načež si to rozmyslel a propustil ho pod přísahou mlčenlivosti o tom, jak krutému mučení byl vystaven.
Jan však už umíral. Aby král utajil důkazy, nechal mu nasadit roubík, strčit ho do kozí kůže a hodit do Vltavy. Oddaní měšťané posbírali jeho znetvořenou mrtvolu, kterou o měsíc později vyplavila voda na břehu Vltavy. Po vykonání všech náležitých obřadů uložili Jana Nepomuckého do chrámu svatého Víta. Pražský arcibiskup z obavy o svůj život uprchl do Říma a následně prohlásil Jana za mučedníka pro víru. Kanonizován však byl až v roce 1729.
Historické prameny a věrohodnost této verze
Podle encyklopedie Britannica byla zpráva rakouského kronikáře Tomáše Ebendorffera, že byl Jan zabit proto, že odmítl králi prozradit zpověď své manželky, královny Žofie, v roce 1961 oficiálně prohlášena za nepravdivou. Stále však patří k legendě o jeho mučednické smrti.
