Skrytá propojenost stromů: Komunikují mezi sebou?
Foto: Teo Tarras / Shutterstock
Peter Wohlleben, německý lesník a autor, má vzácné znalosti o vnitřním životě stromů a je schopen je popsat přístupným a evokujícím jazykem. Zasvětil svůj život studiu a péči o stromy, spravuje les jako přírodní rezervaci a žije v něm se svojí ženou Miriam v rustikálním srubu poblíž odlehlé vesnice Hümmel v západním Německu.
Nyní ve věku 53 let, se stal nepravděpodobnou publikační senzací. Jeho kniha: „Skrytý život stromů: Co cítí, jak komunikují“ prodala v Německu více než 800 000 výtisků a nyní se dostala na seznamy bestsellerů v 11 dalších zemích, včetně USA a Kanady.
Wohlleben považuje les za super-organismus unikátních jedinců. Jediný buk může žít až 400 let a vyprodukovat 1,8 milionů semen. Ve vědeckém poznání stromů dochází v současné době k revoluci a Wohlleben je prvním autorem, který sděluje svůj úžas široké veřejnosti. Nejnovější vědecké studie provedené na uznávaných univerzitách v Německu a po celém světě potvrzují to, o čem již dlouho tušil na základě svého pečlivého pozorování. Stromy jsou mnohem ostražitější, společenští, sofistikovanější a dokonce inteligentnější, než jsme si kdy předtím mysleli.
Nyní existuje řada vědeckých důkazů Wohllebenových tvrzení. Potvrzují, že stromy stejného druhu jsou něco jako „přátelé“, kteří často tvoří spojenectví i se stromy jiných druhů. Lesní stromy se vyvinuly tak, aby žily v kooperativních, vzájemně závislých vztazích, udržovaných komunikací a kolektivní inteligencí podobnou kolonii hmyzu. „Někteří tomu říkají celoplošná síť" říká Wohlleben. „Všechny stromy ve všech lesích jsou navzájem propojeny podzemními sítěmi. Stromy sdílejí vodu a živiny prostřednictvím sítí a také je používají ke komunikaci. Vysílají nouzové signály například o suchu a chorobách nebo o útocích hmyzu a zároveň mění své chování, když tyto zprávy dostanou.“ Tyto stromové společenské sítě jsou zároveň velmi nesobecké. Stromy si navzájem neberou místo na slunci.
Stromy také komunikují vzduchem pomocí feromonů a jiných pachových signálů. Wohllebenův oblíbený příklad se vyskytuje v horkých, zaprášených savanách subsaharské Afriky, kde je symbolickým stromem akát s trnovými větvemi a širokou korunou. Když žirafa začne žvýkat listy akátu, strom si všimne zranění a vydá nouzový signál ve formě plynného ethylenu. Po detekci plynu začnou sousední Akácie čerpat taniny (třísloviny) do svých listů. V dostatečně velkém množství mohou tyto sloučeniny způsobit nemoc nebo dokonce zabít velkého býložravce.
Těžce pochopitelný příklad uvádí Wohlleben na příkladu stromového čichu. Stromy mohou detekovat vůni prostřednictvím svých listů. Mají podle něj dokonce smysl pro vkus. Když jsou jilmy a borovice napadeny například housenkami živícími se listy, detekují sliny housenek a uvolňují feromony, které přitahují parazitické vosy. Vosy kladou vajíčka dovnitř housenek a larvy pak housenky vyžírají zevnitř.
„Nemyslím si, že mají stromy vědomý život, ale nikdy nevíte“ říká Wohlleben. „Musíme alespoň promluvit o jejich právech, musíme spravovat své lesy udržitelně a s úctou, umožnit některým stromům důstojně stárnout a zemřít přirozenou smrtí“. Jedno je jisté - Peter Wohlleben není jen znalcem stromů, ale i osvětovým člověkem.
