Reklama

S korálky na lov: Kajakářský nůž neboli krátký oštěp uměli Gróňané obratně používat při lovu plovoucí kořisti

S korálky na lov: Kajakářský nůž neboli krátký oštěp uměli Gróňané obratně používat při lovu plovoucí kořisti

Foto: Edward S. Curtis / Public domain, Wikimedia commons

Publikováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Plně vybavený kajak měl na palubě větší množství zbraní či loveckého náčiní vhodného k lovu zvířat, která se v dané oblasti běžně vyskytovala. Zbraně lze rozdělit do dvou skupin: na vrhací – různé typy harpun používaných k lovu – a bodné, jako jsou oštěp a nože používané k usmrcení kořisti.

Reklama

Ke druhé skupině patří také kajakářský nůž neboli krátký oštěp. Jak název napovídá, existoval i dlouhý oštěp, který byl užitečnou zbraní k lovu plovoucích zvířat jako sob či lední medvěd.

Kajakářský nůž se používá v různých podobách po celé zemi

Některé kajakářské nože jsou příliš dlouhé na to, aby se daly označit jako nůž, a proto se jim často říká krátký oštěp. Je to jednoduchá, zaoblená dřevěná rukojeť o délce zhruba jednoho metru s 20 až 30 cm dlouhým nabroušeným kovovým hrotem, připevněným k rukojeti kostěným kroužkem.

Grónský kajakřský nůž. Zdroj: Public Domain (neznámý autor), Wikimedia Common

Oštěp/nůž se zasouvá do krátké dřevěné pochvy, která zakrývá zhruba třetinu hrotu, dozvídáme se od grónského matadora, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa Ole G. Jensena, který čtenářům ve své knize Střípky grónské kultury představuje to nejlepší z grónského umění a kultury.

Delší i kratší verze podle typu lovu

Pochva je připevněna ke kajaku a má samozřejmě chránit hrot nože, ale stejně tak kajak před poškozením. Kvůli délce nešlo oštěp používat jako běžný nůž. Stejný typ se proto vyskytoval i poněkud kratší verzi, asi poloviční délky a se zhruba 10centimetrovým hrotem. Tyto menší zbraně se používaly k usmrcování zvířat, která mohla být nebezpečná, kdyby se dostala příliš blízko ke kajaku; dlouhý oštěp se v takovém případě nedal použít. 

Při lovu malých tuleňů dokázali někteří zruční lovci přitáhnout zvíře ke kajaku pomocí harpunářské šňůry bez použití plovoucího vaku, a v takovém případě byl kajakářský nůž praktickým nástrojem k jeho usmrcení.

Ve východním Grónsku se ke stejným účelům používal malý kajakářský nůž o délce 30 až 40 cm, který je většinou považovaný za běžný nůž. Byl často krásně zdobený. Čepel bývala vyrobena z narvalího klu, byla ostře nabroušená, zašpičatělá a zcela jistě dost pevná na to, aby jí bylo možno zabít malého tuleně.

Poutko s korálky

K rukojeti bylo připevněno dvoudílné 10centimetrové poutko s kostěnými korálky. Nůž byl umístěn pod šňůrkami na palubě kajaku, a pokud lovec zasunul do poutka tři prsty, snadno dokázal nůž zpod šňůr vytáhnout.

Dnes jako artefakt pradávné lovecké kultury

Tento typ nože se vyrábí dodnes, i když ne ke svému původnímu účelu, ale spíše jako suvenýr či nůž k otvírání dopisů. Je to nádherný příklad východogrónského uměleckého řemesla a svědectví o pradávné a noblesní lovecké kultuře, uzavírá kapitolu o kajakářském noži Ole G. Jensen.

Zdroj článku:
JENSEN, Ole G. Střípky grónské kultury. Praha: Triton, c2010. ISBN 978-80-7387-407-0
Reklama