Kdo opravdu objevil Ameriku: Kolumbus nebyl první, předběhl ho vikingský mořeplavec

Schválně, zkuste si tenhle experiment. Jděte do nejbližší hospody, kavárny nebo na třídní sraz a jen tak mezi řečí do placu hoďte otázku: „Kdo první z Evropanů objevil Ameriku?“ Vsadím se o své poslední boty, že minimálně 90 % lidí ze sebe bez zaváhání vyhrkne: „Kryštof Kolumbus, 1492, lodě Santa María, Pinta a Niña, pohoda, dej mi další otázku.“

Když tuhle otázku položíte komukoliv, koho znáte, velká část z nich vám odpoví stejně. A přitom je to špatně. Tedy, abychom byli fér, Kolumbus Ameriku „objevil“ pro tehdejší evropský establishment a spustil tím lavinu událostí (dobrých i tragických), které změnily svět. Ale pokud se bavíme o tom, kdo tam z našeho kontinentu zapíchl vlajku (nebo spíš sekeru do stromu) jako první, musíme v kalendáři listovat mnohem, mnohem dál do minulosti.

Seznamte se s Leifem Erikssonem. Chlapíkem, který nepotřeboval kompas, navigaci ani podporu královského dvora. Stačila mu jedna pořádná loď, posádka drsných seveřanů a chuť zjistit, co je za tím nekonečným modrým obzorem.

Proč pořád věříme Kolumbovi?

Je to fascinující ukázka toho, jak funguje lidská paměť a vzdělávací systém. Kolumbus má prostě nejlepší marketing v historii lidstva. Má svůj den v kalendáři, stovky soch, pojmenovali po něm zemi (Kolumbie) i distrikt (D.C. ve Státech). Je to ten klasický příběh o odvaze, o tom, že Země není placatá (což mimochodem tehdejší vzdělanci věděli i bez něj), a o náhodném nálezu nového kontinentu, když vlastně hledal cestu za pepřem do Indie.

Jenže když se podíváte na fakta, Kolumbus byl tak trochu „druhý na pásce“. To, že i učitelé dějepisu v našem průzkumu automaticky sázeli na italského mořeplavce, jen ukazuje, jak hluboko máme tuhle chybu zažranou pod kůží. Je to jako s tím, že jíme špenát kvůli železu – mýtus, který se kdysi někde objevil, a od té doby ho všichni opisují.

Vikingové: Žádné rohaté helmy, ale sakra dobří mořeplavci

Pojďme si trochu očistit jméno Vikingů. Zapomeňte na ty filmové barbary s rohy na helmách (které mimochodem nikdy nenosili, protože by jim v boji spíš překážely). Vikingové byli ve své době technologická špička, aspoň co se týče lodí. Jejich drakkary byly lehké, rychlé a schopné přeplout oceán i vjet hluboko do vnitrozemí po řekách.

Kolem roku 1000 – tedy v době, kdy se u nás v Čechách teprve pomalu rozkoukávali první Přemyslovci – se Leif Eriksson, syn Erika Rudého, rozhodl, že Island a Grónsko mu jsou malé. Podle ság (což jsou takové vikinské kroniky kombinované s akčními romány) slyšel o zemi na západě, kterou zahlédl jiný mořeplavec, když ho bouře zahnala z kurzu. Leif na nic nečekal, loď koupil, lidi sehnal a vyrazil.

A opravdu. Přistáli v zemi, které říkali Helluland (Země plochých kamenů), pak Markland (Země lesů) a nakonec Vinland. Proč Vinland? Protože tam prý našli divokou vinnou révu. Dnes už víme, že tenhle „Vinland“ je s největší pravděpodobností Newfoundland v dnešní Kanadě.

Důkaz místo slibů

Dlouho se mělo za to, že tyhle vikinské ságy jsou jen pohádky pro dlouhé zimní večery u ohně. Něco jako naše pověsti o praotci Čechovi. Jenže v roce 1960 přišel zlom. Norský badatel Helge Ingstad a jeho žena, archeoložka Anne Stine Ingstad, našli v lokalitě L’Anse aux Meadows na Newfoundlandu něco, co změnilo učebnice (tedy mělo by je změnit, kdyby je lidé četli pozorněji).

Objevili tam základy domů, které byly postaveny přesně ve stylu severské architektury té doby. Našli tam sponu do šatů, zbytky kovárny a věci, které indiáni ani inuité v té době prostě neměli. Radiokarbonová metoda datování mluvila jasně: rok 1000 plus minus pár let. Máme tedy černé na bílém, že Evropané v Americe stanuli půl tisíciletí předtím, než se Kryštof vůbec narodil.

Proč se o tom nemluví víc?

Nabízí se otázka: Pokud je to tak jasné, proč to učitelé pořád pletou? Proč Leif Eriksson nemá v každém městě sochu?

Odpověď je v „dopadu“. Vikingové sice v Americe byli, chvíli tam pobyli (možná pár let, možná pár desetiletí), ale pak se sbalili a odjeli. Narazili totiž na místní obyvatele, které nazývali „Skraelingové“. A ti nebyli z návštěvy vysokých, vousatých cizinců vlnících se v železných košilích zrovna nadšení. Došlo k bitkám, vikingů bylo málo a logistika přes oceán byla v té době prostě šílená.

Vikingové Ameriku objevili, ale „nevyužili“. Nepřivezli tuny zlata, nezačali tam pěstovat cukrovou třtinu a hlavně – neměli knihtisk. Zpráva o jejich objevu se šířila jen ústně v podobě písní. Naproti tomu Kolumbus se trefil do doby, kdy Evropa prahla po expanzi a informace se začaly šířit rychleji než chřipka v tramvaji.

Co si z toho vzít?

Příště, až u piva nebo u oběda dojde na téma historie, můžete být za ty chytré. Až někdo začne básnit o Kolumbovi, klidně ho nechte domluvit a pak jen tak mezi řečí prohoďte: „No jo, Kryštof… ten byl sice fajn, ale Leif Eriksson se tam koupal o pět set let dřív.“

Je to skvělá připomínka toho, že historie není vytesaná do kamene a že i to, co nás učili v páté třídě, může být jen zjednodušená verze reality. Svět je totiž mnohem barevnější a Vikingové byli mnohem větší frajeři, než si většina lidí myslí.