Procesy se zvířaty se opravdu děly. Dnes by málokdo věřil, že bylo možné, aby vepř stanul před soudem

Zvířata posedlá ďáblem soudili i měsíce

Soudní procesy se zvířaty probíhaly od raného středověku až do novověku, přičemž vyvrcholily mezi 14. a 16. stoletím. Věřilo se, že pokud se zločinu dopustí zvíře, je posednuto ďáblem. Jeho řádné nepotrestání by pak znamenalo možnost posednutí i lidských bytostí. Nejednalo se však o žádné frašky ani formální procesy bez přítomnosti zúčastněných. Na obou stranách vystupovali uznávání právníci, kteří předkládali relevantní argumenty. Některé takové procesy trvaly až několik měsíců. 

Souzení zvířat se nejvíce odehrávalo ve Francii, Švýcarsku, Německu a Itálii. Mezi obžalovanými byly nejčastěji prasata, psi, hlodavci, a dokonce i hmyz. Soudní procesy byly dvojího typu:

• světské – proti jednotlivým domestikovaným zvířatům, která závažně zmrzačila nebo zabila lidi, 
• církevní – proti skupině škůdců, kteří kvůli nemožnosti kontroly člověkem vyžadovali trest vyšší mocí, čímž byla exkomunikace. 

Obvinění z trestného činu neznamenalo nutně odsouzení k popravě. Jsou známy i případy, kdy osel nebo prase byli sice odsouzeni k smrti, ale po odvolání byly jejich tresty sníženy na tělesný trest. 

Nejbizarnější případy zvířecích zločinců

Jen ze středověku je známo přinejmenším 85 procesů se zvířaty, případů však ve skutečnosti muselo být nepochybně více, neexistují však o nich žádné písemné záznamy. Vybrali jsme jen ty nejpodivnější: 

Krysí ničitelé

Ve francouzském městě Autun na počátku 16. století hájil právník De Chasseneuz blíže neurčený počet krys, který byl předvolán k soudu za to, že zničil místní úrodu ječmene. De Chasseneuz svým „klientům“ opakovaně zajistil odročení například z důvodu, že krysy jsou příliš staré a nemohoucí, aby se mohly zúčastnit. Vyzval také obyvatele města, aby své kočky nechávali zavřené doma, protože jejich přítomnost v ulicích znemožňuje návštěvy jeho „klientů“ příbuznými. Tento návrh však nebyl z důvodu neochoty místních občanů přijat. 

Krvelačný vepř pojídající kojence

O Velikonocích roku 1494 na farmě v Clermontu poblíž Paříže vepř usmrtil kojence. Jednalo se o synka pasáčka krav Jehana Lenfanta. Dne 14. června bylo prase dopadeno a zatčeno. V průběhu procesu několik svědků vypovědělo: „Ráno na Velikonoce, když otec hlídal dobytek a jeho žena Gillon byla nepřítomná ve vesnici, kojenec zůstal sám v kolébce, uvedené prase vstoupilo do domu zohyzdilo obličej a krk zmíněného dítěte, čímž mu způsobilo smrt." Soud zvážil veškeré důkazy a výpovědi, načež vynesl verdikt: „My, s odporem a hrůzou z uvedeného zločinu, a za účelem, aby byl učiněn příklad a spravedlnost zachována, jsme odsoudili a vyhlásili, že dotyčný vepř, nyní uvězněný ve zmíněném opatství, bude katem pověšen a uškrcen na dřevěném podvalu poblíž šibenice…“ 

Zmatený kohout nebo slepice mužatka?

Za „zločin snesení vajíčka“ byl v roce 1474 obžalován ve švýcarské Basileji dotyčný zvrhlý kohout. Soud ho shledal vinným, načež byl zločinec na kohlenbergské slavnosti upečen zaživa. Popravčí údajně našel v jeho těle ještě další tři vejce. Událost přilákala velký dav zvědavců. 

Malá velikost vyžaduje adekvátní obhajobu

Obyvatelé německé Mohuči ve 14. století podali žalobu na brouky puchýřníky lékařské (lidově „španělské mušky“), kteří svými agresivními výměšky trýzní dobytek a ničí vegetaci. Rozzlobení farmáři z Porýní byli nadšeni, že se jejich starostmi se zlomyslnými broučky začal zaobírat církevní soud. S ohledem na „malou velikost“ škůdců soudce pověřil jejich obhajobou zvláště učeného právního zástupce, který se své role zhostil velmi důstojně. 

Selátka, která jen o fous unikla smrti

V roce 1457 byla odsouzena na smrt prasnice za zabití pětiletého chlapce. Jejích šest mláďat, přestože byla nalezena potřísněna krví a obžalována jako spolupachatelé, byla slovy soudce: „kvůli svému mládí a ničivému vlivu jejich matky“, pouze vrácena do péče svého majitele.

Důvody procesů

Tématem zvířecích procesů se od 20. století zabývalo několik historiků, kteří přišli s různými hypotézami, proč k těmto bizarním a mnohdy vleklým sporům docházelo. Někteří zastávají názor, že v průběhu 12. a 13. století z důvodu nárůstu právního oboru bylo potřeba zaměstnat vyšší počet soudců i právníků. Jiní tvrdí, že někteří právníci si libovali v možnostech obhajovat němá zvířata a snad to brali jako výzvu, aby mohli vymýšlet důmyslnou obhajobu. Další historici poukazují na křesťanské představy, že Bůh postavil člověka nad všechny živé tvory, proto mohlo být důvodem také upevňování lidské autority.