Přežil oba výbuchy atomových bomb v Japonsku. Tohle byste zažít nechtěli

Devětadvacetiletý námořní inženýr Tsutomu Yamaguchi byl na tříměsíční služební cestě pro svého zaměstnavatele, společnost Mitsubishi Heavy Industries, a 6. srpen 1945 měl být jeho posledním dnem ve městě. Těšil se, že se konečně vrátí domů ke své ženě  Hisako a jejich malému synovi Kacutošimu. Těsně před jeho odjezdem však město zasáhla atomová bomba. Když se později dostal do Nagasaki, měl obrovské štěstí v neštěstí, protože i útok na toto město přežil.

Přečtěte si také

Nejnebezpečnější časovaná bomba na naší planetě

5. 6. 2022

První bomba

Kolem 8:15 toho rána šel Yamaguchi naposledy do loděnice Mitsubishi, když zaslechl nad hlavou dunění letadla. Když se podíval na oblohu, uviděl, jak nad městem stoupá americký bombardér B-29 a shazuje malý předmět připojený k padáku. Najednou oblohu rozzářila záře světla. Stihl skočit do příkopu, pak se ozvalo uši drásající dunění. Tlaková vlna, která ji doprovázela, jej vycucla ze země, roztočila ho ve vzduchu jako tornádo a poslala ho do nedalekého bramborového pole. Byl necelé dva kilometry od místa dopadu.

"Nevěděl jsem, co se stalo," cituje Yamaguchiho časopis History, "Myslím, že jsem na chvíli omdlel. Když jsem otevřel oči, byla všude tma a moc jsem toho neviděl. Bylo to jako na začátku filmu v kině, ještě než začne promítání, kdy se jen míhají prázdné snímky bez zvuku." Atomový výbuch zvedl tolik prachu a trosek, že téměř zastínily ranní slunce. Yamaguchiho obklopovaly proudy padajícího popela a na obloze nad Hirošimou viděl stoupat ohnivý hřibovitý oblak. Měl těžce popálený obličej a předloktí a protržené oba ušní bubínky.

Cesta domů

Yamaguchi se omámeně vydal směrem k tomu, co zbylo z loděnice Mitsubishi. Tam našel své spolupracovníky Akiru Iwanagu a Kuniyoshiho Sato, kteří výbuch přežili. Po neklidné noci strávené v protileteckém krytu se muži 7. srpna probudili a vydali se k vlakovému nádraží, které prý ještě nějakým způsobem fungovalo. Cesta je vedla noční můrou plnou stále ještě plápolajících požárů, rozbitých budov a ohořelých a roztavených těl lemujících ulice. 

Mnoho městských mostů se proměnilo ve zkroucené trosky a na jednom přechodu přes řeku musel Yamaguchi proplouvat vrstvou plovoucích mrtvých těl. Když dorazil na nádraží, nastoupil do vlaku plného popálených a zmatených cestujících a usadil se na noční cestu do svého rodného města Nagasaki.

Nagasaki

Yamaguchi dorazil do Nagasaki 8. srpna brzy ráno a odkulhal do nemocnice. Lékař, který ho ošetřoval, byl jeho bývalý spolužák, ale zčernalé popáleniny na rukou a obličeji byly tak silné, že Yamaguchiho zprvu nepoznal. Nepoznala ho ani jeho rodina. Když se poté vrátil domů s horečkou a omotaný obvazy, matka si myslela, že je duch.

Přestože byl Yamaguchi na pokraji zhroucení, ráno 9. srpna vstal z postele a dostavil se do práce v nagasacké pobočce Mitsubishi. Kolem jedenácté měl schůzku s ředitelem společnosti, který požadoval zprávu o Hirošimě. Nechtěl Yamaguchimu věřit, že by jedna bomba mohla zničit celé město, a myslel si že se zbláznil. V tu chvíli město venku zahalilo bílé světlo. Dopadla další bomba. Yamaguchi klesl k zemi jen několik vteřin předtím, než tlaková vlna rozbila okna kanceláře a rozbité sklo a úlomky se rozlétly po místnosti. "Myslel jsem, že mě hřibovitý mrak pronásleduje z Hirošimy," řekl později listu The Independent.

Veliký šťastlivec

Atomová bomba, která dopadla na Nagasaki, byla ještě silnější než ta, která byla svržena na Hirošimu, ale jak se Yamaguchi později dozvěděl, kopcovitý terén města a zpevněné schodiště společně utlumily výbuch uvnitř kanceláře. Jeho obvazy se utrhly a zasáhla ho další vlna záření, ale vyvázl relativně bez zranění. Podruhé během tří dnů měl tu smůlu, že se nacházel v okruhu dvou kilometrů od jaderného výbuchu. Podruhé měl to štěstí, že přežil. Zemřel na rakovinu žaludku 4. ledna 2010 ve věku 93 let.