Povodně v Číně v roce 1887 přinesly nespočet obětí. Žluté řece vysloužily nechvalnou přezdívku

Přírodní katastrofy jsou zpravidla proslulé svým rozsahem, naštěstí k nim však nedochází příliš často. Pokud však žijete v záplavové oblasti čínské řeky Chuang-che, můžete na ně narazit častěji, než byste očekávali.

Chang-che neboli Žlutá řeka má za sebou poměrně krutou historii. V průběhu pouhých 50 let – mezi lety 1887 a 1943 – zde v důsledku katastrofálních záplav utonulo nebo zemřelo na hladomor a nemoci přibližně 10 milionů lidí. Byly to pak právě povodně v roce 1887, které se do moderních dějin Číny zapsaly obzvlášť krvavým perem, a utvrdily tak celý svět v tom, že Žlutá řeka si zaslouží i svou další přezdívku, kterou za svou historii získala – China’s Sorrow, tedy Smutek Číny.

Přečtěte si také

Tsunami způsobená zemětřesením v japonském Sanriku byla noční můrou pro Japonce i Číňany

17. 6. 2023

Proč je Chuang-che tak smrtící?

Řeka pramení z míst, kde dochází k nánosům spraše, sypkého materiálu pocházejícího z pouště Gobi. Spraš poměrně snadno eroduje a zejména v období dešťů dochází k jeho splachování do řeky, kde se opět usazuje. Žlutá řeka je tak tokem s největším množstvím sedimentů na světě. Průtok vody se Číňané snažili postupně regulovat stavbou hrází, aby však bariéry dokázaly řeku zadržet, musely být stále vyšší a vyšší. Koryto Chuang-che tak postupně vystoupalo nad úroveň okolních rovin, a stalo se tak časovanou bombou, která měla v roce 1887 vybuchnout.

Osudový rok 1887 přinesl souhru nešťastných náhod

Hlavními viníky masivních záplav na konci 19. století byly především rekordní jarní deště a tající sníh. Díky nim dokázala Žlutá řeka překonat bezmála 18 metrů vysokou hráz, podemlela její základy a uvolnila drtivou sílu vody do okolí. Během následných záplav zemřely desítky tisíc lidí. Tím však počet obětí zdaleka neskončil. Další miliony Číňanů umřely hladem v důsledku hladomorů způsobeného zničením úrody na farmách podél toku řeky. Voda z řeky zaplavila oblast o rozloze 130 000 kilometrů čtverečních, včetně řady vesnic i měst, a zničila nespočet obytných budov a statků. Nebýt další povodně o pouhých 44 let později, byla by tato katastrofa nejsmrtelnější neštěstí v historii. Záplavy v roce 1887 překonaly ty v roce 1931 – shodou okolností opět na Chuang-che – a vyžádaly si dle odhadů možná až 4 miliony obětí, kvůli čemuž se staly dodnes nejhorší přírodní katastrofou v dějinách.

Tok řeky je nepravidelný a nepředvídatelný

Dnes je naštěstí situace o něco lepší. Po většinu roku řeka ani nedosahuje svého ústí. Tisíce kilometrů hrází, odváděcích kanálů, přehrad a zavlažovacích kanálů z ní podél toku postupně vysávají její sílu. Přesto však riziko v podobě nečekaných přívalových dešťů či obzvlášť teplého jara způsobujícího masivní tání ledu přetrvávají. Žlutá řeka tak zůstává i nadále nevyzpytatelnou přírodní silou, která se může lidem i navzdory řadě preventivních opatření rychle vymknout z rukou. Jedním z ochranných prostředků je i ambiciózní projekt víceúčelové přehrady Xiaolangdi. Stavba má mít celkem 10 odběrných věží, které zajišťují přívod energie, 9 povodňových a sedimentačních tunelů, šest energetických tunelů a podzemní elektrárnu. Není však jasné, zda-li tato masivní stavba dokáže tok Chuang-che dostatečně zkrotit.

Přečtěte si také

Spláchly celá města, ale hlavně životy. Povodně nás provází od počátků světa

21. 6. 2023

Potenciálních obětí neustále přibývá

Od konce druhé světové války se navíc počet obyvatel Číny zdvojnásobil a na březích řeky vyrostly nové obrovské metropole. V roce 1996 dosáhla hladina Chuang-che historického maxima, přestože průtok řeky byl mnohem nižší než v roce 1958. Pokud by dnes došlo k podobně rozsáhlým záplavám jako v letech 1887 či 1931, nelze nijak zabránit tomu, aby zaplavily velkou část severovýchodní Číny. Můžeme jen doufat, že se rozlehlá města, jejichž aglomerací Smutek Číny protéká, v případě katastrofy podaří včas evakuovat.