Čech: Po příchodu z ulice se přezouvá, s oblibou si stěžuje na kdeco, včetně jakéhokoliv počasí, a působí odměřeně
Foto: [email protected] / Depositphotos
3 min
Pro nás Čechy je typická spousta maličkostí, nad kterými se už ani nezamýšlíme, ale právě podle nich nás ostatní snadno poznají. Po příchodu z ulice se přezouváme, s oblibou si stěžujeme na kdeco, včetně jakéhokoliv počasí, a působíme odměřeně, i když máme srdce na pravém místě.
Reklama
Přezouvání hned u dveří
I když jdete k někomu na návštěvu jenom na skok, máte tendenci se hned za dveřmi v předsíni zout, protože by vás ani nenapadlo chodit uvnitř ve venkovní obuvi. My Češi jsme zvyklí otřít se hezky venku o rohožku a doma nazout bačkory či pantofle. Možná by vás překvapilo, že v zahraničí to tak vždycky nefunguje. Přezůvky nejsou ani tak otázkou pohodlí, ačkoli se samozřejmě těšíme, až z těch těsných bot vyklouzneme a dáme si něco jemnějšího, ale je to hlavně naše životní nastavení a železný zvyk – podobně jako ponožky v sandálech.
Taška navíc pro strýčka příhodu
Mít v kapse zmuchlaný sáček nebo v kabelce poskládanou igelitku se vždycky může hodit. Čech počítá s tím, že se v jeho oblíbeném supermarketu může objevit nějaká lákavá sleva, případně projde lesem a zjistí, že na něj odevšad vykukují houby. Zkrátka a dobře je pro nás typické, že počítáme se vším a pro každou příležitost si s sebou bereme nějaký ten pytlík nebo plátěnou tašku navíc.
Věčné stěžování na nepřízeň počasí
Ono je vlastně úplně jedno, jestli mrzne, až praští, lije jako z konve nebo nás spalují žhavé paprsky slunce, vždycky je takové počasí, abychom si na něj s chutí postěžovali. Je to vděčné téma, které nás všechny spojuje. V létě se kvůli tropickým teplotám a otravnému hmyzu těšíme na zasněžené Vánoce a během nich, otrávení věčným oblékáním a studeným nosem, zase prahneme po slunečném červenci.
Žádné zbytky jídla ani pití
Znáte to z oblíbené Troškovy komedie Slunce, seno, erotika. „Povol si kalhoty, přece to tady nenecháme,“ říká manželka předsedovi. A tlustý Josef dodává, že „toho bohdá nebude, aby český jézéďák od stolu utíkal“. Platí to pro nás Čechy obecně, ať už doma, v restauraci nebo u někoho na návštěvě. Nemáme ve zvyku nechávat nedojedené pokrmy a nedopité nápoje. Ve většině případů jsme za ně zaplatili, nebyly zrovna levné a byla by to věčná škoda, i kdyby nám mělo být špatně z přejídání.
Rezervovaný výraz na veřejnosti
Že Čech může působit jako studený čumák? Možná. Obvykle si totiž úsměvy šetříme, ne snad z nevlídnosti, spíše z obezřetnosti. Jsme vcelku podezíravý národ, který za vším tuší nějakou zradu a pesimisticky očekává jen to nejhorší, ale jakmile se už prolomí ledy, změníme se v hovorné, veselé a příjemné společníky.
Vlastní hrneček v práci
Je to nenápadná maličkost, která o nás Češích říká hodně. Do práce si rádi bereme kousek z domova, vlastní hrnek na kávu nebo čaj, a nikdo z kolegů na něj nesmí sáhnout. Je to osobní území, stejně jako svačina, kterou si ve společné lednici označíte vlastním jménem, pro jistotu, protože lidé někdy bývají drzí a nevšímaví.
