Oheň svatého Antonína děsil středověk. Původce záhadné nemoci odhalila teprve moderní doba
Foto: Pexels
3 min
Představte si pálení, které se nedá uhasit. Nejsou vidět žádné plameny, a přesto tělo hoří od prstů na rukou po chodidla. Něco takového prožívali lidé zasažení nemocí, které se ve středověku říkalo oheň svatého Antonína.
Reklama
O rozsahu hrůzné nemoci vypovídá jedno známé číslo: jen v roce 994 si nemoc vyžádala přes 40 tisíc životů. Církev na ni reagovala výjimečným způsobem a založila zvláštní řád sv. Antonína, jehož členové se o postižené starali. Takový krok se u běžných neduhů nedělal.
Dvě tváře jedné nemoci
Nemoc se projevovala dvojím způsobem a těžko říci, která podoba byla horší. První forma útočila na mozek a nervovou soustavu. Přinášela halucinace, křeče a záchvaty šílenství. Okolí se domnívalo, že nešťastníky posedl ďábel nebo se stali obětí čarodějného kouzla.
Druhá podoba zasahovala cévy. Ty se stahovaly, tkáně přestávaly být zásobovány krví a odumíraly. Nemocní trpěli palčivými bolestmi, v pokročilém stadiu jim prsty na rukou i nohou doslova uhnívaly, případně přišli o celé končetiny. Přidružit se mohla i dočasná slepota nebo hluchota. Odborníci dnes tyto formy označují jako gangrenózní (sněťovou) a konvulzivní (křečovou).
Nejstarší písemné záznamy sahají do konce 6. století. Příčinu tehdy nikdo neznal, a tak lidé nemoc chápali jako boží trest nebo jako očistec, kterým musí člověk projít ještě za života.
Viník v mouce
Rozluštění přišlo až v novověku. Kolem roku 1676 začali učenci tušit, že původcem je obilí napadené námelem. Francouzský lékař a biolog Louis Thuillier tuto souvislost později podpořil pokusy na prasatech a kachnách. Mlynáři se předtím námelem příliš netrápili a zvláště hrubá mouka pro chudé ho často obsahovala nebezpečné množství.
Po Thuillierově práci a následné osvětě se mouka začala v mlýnech kontrolovat a otrav citelně ubylo. V 19. století nemoc přetrvávala už jen v Rusku, kde se kontroly z nevědomosti či z liknavosti nezavedly.
Dnešní odborný název zní ergotismus. Zodpovědná je za něj houba paličkovice nachová. Její podhoubí promění semeník lipnicovitých rostlin v tmavý tvrdý útvar, který známe jako námel. Kdo ho sní spolu s obilím, přijme do těla více než 40 různých alkaloidů.
Nemoc, nad kterou lidstvo zvítězilo
Při studiu námelu sehráli důležitou roli čeští vědci, kteří popsali 15 dosud neznámých druhů.
Alkaloidy z námelu mají dvojí povahu. V malé dávce slouží jako lék, protože zužují cévy a využívají se třeba k zastavení krvácení. Při předávkování ale přicházejí křeče, nevolnost, zmatenost a gangréna, a neléčená těžká otrava může skončit smrtí. Středověcí lidé byli v nevýhodě, protože obilí s námelem jedli pravidelně, takže riziko fatální otravy pro ně bylo vysoké.
Příběh ohně svatého Antonína ukazuje, jak může obyčejná potravina skrývat smrtící hrozbu, pokud chybí kontrola a znalosti. Co dnes bereme jako samozřejmost, bylo pro naše předky otázkou přežití.
