Nahota ve starém Římě nebyla tak normální jako u liberálních Řeků. Některá tabu byla ale nepřekročitelná
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Ve starověkém světě se na řadu sociálních projevů pohlíželo poněkud odlišným způsobem, než je tomu v moderní společnosti. Nejinak tomu bylo i v případě nahoty. Jak se v tomto ohledu lišily národy starého Říma a Řecka?
Reklama
Vyobrazování nahoty je v umění starověkého Řecka a Říma tak běžné, že ideálem tehdejší postavy představované sochami bohů byl nahý muž atletické postavy. Oproti kultuře Egypta se zde tak nahota prosazovala mnohem benevolentněji. Rozhodnutí zobrazovat své největší hrdiny a bohy nahé nebylo z rozmaru, ale spíše součástí hluboce zakořeněné filozofické a kulturní ideologie, v níž bylo lidské tělo spíše oslavováno než hanobeno. Významnou měrou k tomu přispělo také pořádání nejrůznějších atletických soutěží při náboženských slavnostech, kde byla láska k nahému tělu demonstrována prakticky na každém kroku.
Spodní prádlo v Římě zahrnovalo podprsenky i pleny
Existují záznamy o tom, že se Římané chránili před nechtěným odhalením intimních partií za pomoci spodního prádla. Mladé ženy a budoucí nevěsty tak například nosily spodní tuniku zvanou supparus. Jednalo se o dlouhý kus plátna kolem stehen, který vypadal jako jakási halena. Mnohdy přitom sahal až k ramenům.
Ženy také nosily prsní pás, tedy tehdejší obdobu dnešní podprsenky. Tímto způsobem bylo navíc možné si poprsí nechat na pohled zvětšit. Tyto pásy, nazývané strophia, pak lidé často přirovnávají k bikinám.
Na některých mozaikách byly vyobrazeny ženy oděné do spodního dílu nazývaného subligar. Jednalo se o jakési pleny, které však byly mnohdy také součástí mužského oděvu. Mnohdy se jednalo o poměrně objemné spodky, které mohly u mužů opět opticky zvětšovat některé tělesné proporce.
Římané se v mnoha ohledech odhaleného těla inspirovali právě v Řecku
Pokud jste byli ve starověkém Římě spatřeni nazí, velmi záleželo na tom, zda jste muž nebo žena. Pochopitelně pak hrál roli i celkový kontext samotného odhalování. Římští muži se obecně za nahé mužské tělo příliš nestyděli. Byli v tomto ohledu trochu konzervativnější než Řekové, kteří byli v otázce mužské nahoty na veřejnosti notoricky liberální. Ani v Římě však nebylo nahé mužské tělo považováno za něco, za co bylo třeba se stydět.
Římané tak například převzali řecký zvyk nahých atletických soutěží. Současně vytvořili mnoho kopií řeckých maleb a soch zobrazujících nahé muže. V některých případech však mužská nahota rozhodně nebyla přípustná. Římský historik Cassius Dio ve svých Dějinách Říma uvádí, že dva nazí muži se náhodou setkali s Livií Drusillou, manželkou císaře Augusta, a byli odsouzeni k trestu smrti, protože viděla jejich genitálie. Sama Livia však zasáhla a nechala muže propustit bez trestu, protože prý nešlo o projev neúcty, a naopak v nich viděla živé sochy jakožto ideál krásy.
Pohled na nahotu se značně lišil u mužů i žen
Římané měli k ženské nahotě drasticky odlišný postoj. Stejně jako mužská nahota byla i ženská nahota v umění přijatelná, a to díky vlivu řeckého zobrazování nahých žen. Navzdory přítomnosti ženské nahoty v umění však bylo velmi tabu, aby se skutečná žena z masa a kostí objevila nahá na veřejnosti. Dodnes neexistují záznamy o tom, že by římské ženy běhaly nahé po ulicích během nějakých konkrétních svátků. Pokud by se některá z nich pokusila běhat nahá po ulicích, pravděpodobně by to skončilo nějakým přísným trestem.
Oděv odrážel sociální status
Větší či menší míra nahoty ve společnosti svým způsobem odrážela postavení, které v ní jednotlivec zaujímal. Často také hrálo roli to, při jaké příležitosti byl člověk plně odhalen. Pravděpodobně jen těžko si lze představit nahotu například na přednáškách filozofů a učenců. Naopak otroci měli například odhalená ňadra téměř vždy. Právě status této sociální vrstvy byl zdůrazňován veřejným odhalováním.
Je zřejmé, že nahota ve starověkém Řecku a Římě pobuřovala společnost mnohem méně, než by tomu bylo například dnes. Ačkoliv však moderní civilizace odhalování na veřejnosti spíše odsuzují, v některých kulturách je dodnes poměrně běžné. Jednotlivé názory na nahotu se tak i v 21. století stále liší, a je velmi pravděpodobné, že se globální mantry v tomto směru pravděpodobně nikdy nedočkáme.
