Na tenhle telefon jsem balil holky v devadesátkách. Dnes ho manželka prodala za 70 000 Kč

Ano, mluvím o Nokii 8110. V té době to nebyl jen telefon. Byla to vstupenka do vyšší společnosti, symbol technologického luxusu a nástroj, se kterým jste v tehdejších podnicích působili jako zjevení z jiné galaxie. Dneska, když vytáhnete iPhone, nikoho to nedojme. Ale tehdy? Tehdy byl „Banán“ absolutním králem.

Tenkrát v devadesátkách

Když jsem si tuhle Nokii pořídil, stála víc než ojetá Felicie v dobrém stavu. Byl to první high-end telefon z řady 8000 a Nokia na něm nešetřila. Pamatuju si, jak jsem se učil ten pohyb palcem – lehké cvaknutí, kryt sjel dolů a odhalil podsvícenou klávesnici. Bylo to neuvěřitelně uspokojivé a mechanické.

V té době se na telefon nebalilo přes Tinder. Balilo se na to, že jste ho vůbec měli a jak jste s ním zacházeli. Nokia 8110 měla mikrofon schovaný právě v tom posuvném krytu, takže když jste ho vysunuli, mikrofon se dostal blíž k ústům. To vypadalo strašně profesionálně. Působili jste jako byznysmen, který právě domlouvá obchod století, i když jste ve skutečnosti jen volali mámě, jestli bude k večeři svíčková.

Ten telefon měl neuvěřitelné charisma. Holky na to slyšely. Bylo to něco nového, neokoukaného. Zatímco ostatní tahali z kapes obrovské „cihly“ s vytažitelnou anténou, vy jste měli v ruce ergonomicky tvarovaný skvost, který kopíroval tvář. Přezdívka „Banán“ se sice vžila až později, ale to prohnutí bylo geniální.

Matrix a mýtus o vystřelovacím krytu

Zlomový okamžik pro tuhle legendu přišel v roce 1999, kdy do kin vtrhl Matrix. Když Keanu Reeves (jako Neo) dostal v obálce tenhle telefon a on mu po stisknutí tlačítka sám vystřelil do dlaně, všichni jsme ztuhli. Chtěli jsme to taky.

Malý háček byl v tom, že původní Nokia 8110 neměla pružinu. Kryt se musel posouvat manuálně. Pro filmové potřeby ho filmaři upravili, aby to vypadalo víc „cool“. Nokia ale pochopila potenciál a později vydala model 7110, který už to tlačítko na vystřelování opravdu měl. Ale to už nebylo ono. Originální 8110 byla jen jedna. Byla to ta, kterou držel Morpheus a kterou chtěl každý, kdo chtěl vypadat, že rozumí digitální realitě dřív, než jsme vůbec věděli, co to je.

Nález na dně šuplíku: Z prachu na výsluní

Před pár měsíci moje žena dělala velký úklid. Vyhazovala staré krabice od bot, ve kterých se roky hromadily věci, o kterých jsem tvrdil, že je „ještě někdy využiju“. Najednou přišla s malou, zaprášenou krabičkou. „Hele, není tohle ten tvůj starý křáp?“ ptala se s úšklebkem.

Byla tam. Moje původní Nokia 8110. A co víc, byla v originálním balení, s manuálem, nabíječkou a dokonce i s druhou, tehdy revoluční, slim baterií. Telefon vypadal, jako by ho někdo právě vyndal z vitríny. Žádné škrábance, žádné ošoupané rohy.

Zatímco já jsem nostalgicky vzpomínal, jak jsem na tenhle displej o rozlišení pár pixelů datloval SMSky své první vážné známosti, moje žena, praktická jako vždy, se podívala na internet. „Ty bláho, ty víš, za kolik se tohle dneska prodává?“

70 000 Kč za kus plastu a historie?

Když mi řekla tu částku, myslel jsem, že se spletla v desetině čárky. Ale realita sběratelského trhu je neúprosná. Staré telefony v perfektním stavu a v původním balení jsou dneska novým zlatem.

Pro sběratele a milovníky retra je Nokia 8110 svatým grálem. Proč?

1. Stav „New Old Stock“ (NOS): Pokud máte kus, který nebyl moc používaný a má krabici, cena letí do nebes.
2. Kultovní status: Díky Matrixu a unikátnímu designu je to jeden z nejikoničtějších telefonů historie.
3. Vzácnost: Většina těchto telefonů skončila v recyklaci nebo se rozbila. Funkčních kusů s dobrou baterií je jako šafránu.

Moje žena to tedy neváhala „pověsit“ na jeden mezinárodní aukční portál. Popis zněl jasně: Legendární Banán z Matrixu, sběratelský stav, kompletní balení. Přihazovalo se rychle. Během pár dní se cena vyšplhala na neuvěřitelných 70 000 Kč. Koupil ho sběratel z Německa, který si prý staví soukromé muzeum mobilní historie.

Lekce pro budoucí generace

Seděl jsem pak večer u piva a trochu mě píchlo u srdce. Ten telefon byl součástí mého mládí. Připomínal mi dobu, kdy jsme nebyli online 24 hodin denně, kdy baterka vydržela týden (no, u 8110 to bylo spíš pár dní, ale i tak) a kdy hovor stál patnáct korun za minutu, takže jsme si vážili každého slova.

Na druhou stranu, 70 tisíc je slušný příspěvek na dovolenou nebo na pořádný upgrade mého současného chytrého telefonu, který bude za tři roky bezcenným kusem skla.

Nokia 8110 nám ukázala, že design a styl jsou věčné. Zatímco moderní telefony vypadají všechny stejně jako černé placky, „Banán“ měl duši. A i když ho dneska už nemám v kapse, hřeje mě pocit, že tenhle kousek technologie, který mi kdysi pomáhal „machrovat“ před holkama, dokázal po téměř třiceti letech vydělat víc než leckterá investice do akcií.

Takže rada na závěr: Prohledejte půdy a šuplíky. Možná tam taky schováváte poklad, o kterém vaše manželka ještě neví, že ho může prodat za cenu ojeté motorky.