Lisované sklo ze 60.–80. let: Některé kusy mají dnes sběratelskou hodnotu

To, co dřív končilo v krabicích nebo bazarech za pár korun, dnes přitahuje pozornost sběratelů. Některé typy skla z minulých desetiletí se tak postupně stávají zajímavými a hodnotnějšími předměty.

Ale než začnete v euforii balit sklo do bublinkové fólie, pojďme se na to podívat střízlivě. Ne každá sklenice po babičce vám zaplatí dovolenou. Svět československého designového skla je fascinující, ale má svá přísná pravidla.

Proč zrovna „lisák“ a proč teď?

Řeč je především o lisovaném a broušeném skle z produkce českých skláren mezi šedesátými a osmdesátými lety. Tehdy se u nás zformovalo něco unikátního – spojení průmyslové výroby a špičkového výtvarného umění. Zatímco na Západě bylo lisované sklo často vnímáno jen jako levná náhražka broušeného křišťálu, čeští skláři mu vtiskli moderní, geometrický a nadčasový výraz.

Hlavním hráčem byl tehdy národní podnik Sklo Union, pod který spadaly závody jako Rudolfova huť, Rosice nebo Hejnice. Tyto sklárny chrlily miliony kusů, ale díky vizionářským návrhářům se z nich staly designové ikony. Dnešní generace, která vyznává minimalismus a retro, v těchto objektech našla přesně to, co hledá: poctivý materiál, zajímavou hru světla a příběh.

Jména, která musíte znát

Pokud chcete vědět, jestli má vaše sklenice cenu, hledejte v ní rukopis konkrétních autorů. Právě autorství a původ jsou těmi nejdůležitějšími faktory ceny. Český design z této éry má v zahraničí obrovské jméno a kousky od špičkových návrhářů se objevují v nabídkách prestižních aukčních domů.

• František Vízner: Jeho práce jsou zastoupeny i v Metropolitním muzeu v New Yorku. Pokud máte doma jeho vázu „Labyrint“ nebo ikonické mísy z Rudolfovy huti, držíte v ruce objekt, jehož cena se pohybuje v řádech tisíců, a v některých případech i deseti tisíců korun.
• Vladimír Jelínek: Mistr barvy a optických efektů. Jeho geometrické dekory jsou dnes vysoce ceněné pro svou čistotu a eleganci.
• Rudolf Jurnikl: Člověk, který dal lisovanému sklu moderní tvář. Jeho masivní popelníky a vázy s kruhovými motivy jsou klasikou bruselského stylu.
• Vladislav Urban: Jeho návrhy pro Rosice poznáte podle strukturovaných povrchů, které připomínají kůru stromu nebo zamrzlou hladinu.

Není všechno zlato, co se třpytí

Tady musíme trochu přibrzdit a podívat se na negativa. Internet je plný titulků o tom, jak jsou staré věci drahé, ale realita bývá často skromnější.

1. Masová produkce vs. unikát: Sklo Union vyrábělo miliony kusů. Pokud máte doma běžnou skleničku na víno, která se dělala v obrovských sériích a nemá za sebou silné jméno designéra, její cena bude stále spíše citová než finanční. Sběratelé hledají konkrétní vzory a limitované barevné varianty.
2. Stav je naprosto klíčový: U skla se neodpouští nic. I sebemenší oťuk (čip) na hraně, škrábance od mytí drátěnkou nebo vápenný povlak z tvrdé vody sráží cenu o 80–90 %. Pokud je sklo „šedé“ nebo poškrábané, pro sběratele je prakticky bezcenné.
3. Trh je nasycený: Ne každý „retro“ kousek je automaticky prodejný. Na online bazarech visí tisíce váz a sklenic, které nikdo nechce. Abyste uspěli, musíte přesně vědět, co prodáváte (znát katalogové číslo vzoru nebo jméno autora).

Proč z nich přestat pít a raději je vystavit?

Pokud zjistíte, že máte doma kousek od Víznera nebo Urbana, přestaňte ho běžně používat. Proč?

• Riziko poškození: Každý ťuk o vodovodní kohoutek nebo nešikovné bouchnutí v myčce může zničit hodnotu, která dekády rostla. Staré lisované sklo je navíc často křehčí, než vypadá, a teplotní šoky mu nesvědčí.
• Sběratelská hodnota: Tyto kousky už nebudou. Sklárny zanikly, formy byly zničeny. Každý zachovalý kus v perfektním stavu je vlastně investicí.
• Estetika: Tyto objekty byly navrženy jako dekorativní solitéry. Nejlépe vypadají na světle, kde vynikne jejich geometrický dekor a tloušťka stěny.

Jak poznat „poklad“ ve vlastní skříni?

Než sklenice někam ponesete, udělejte si malý průzkum. Moderní technologie vám v tom pomohou:

1. Hledejte katalogové číslo: Existují on-line databáze (např. weby věnované přímo Sklo Unionu), kde podle fotky najdete autora i rok výroby.
2. Váha a lom světla: Kvalitní lisované sklo z té doby je nečekaně těžké. Pokud sklenice působí v ruce jako kus skály, je to dobré znamení.
3. Barva: Kromě čirého skla byly populární barvy jako amber (jantarová), rosalin (růžová) nebo vzácnější neodymové sklo, které mění barvu podle typu osvětlení (z fialové na modrozelenou). Pokud máte neodym, máte téměř jistě v ruce něco cenného.

Československé sklo šedesátých až osmdesátých let je důkazem, že i v době socialismu u nás vznikaly věci světové úrovně. Pokud máte doma skleničky, které jsou silnostěnné, mají geometrický dekor a jsou v perfektním stavu, věnujte jim pozornost. Možná to není milionové dědictví, ale pár tisíc korun v jedné váze se v kredenci najít může.