Jednorožci, draci, fénixové... Středověké bestiáře, nejoblíbenější iluminované knihy své doby, nás fascinují dodnes
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Středověká ikonografie je plná zvířat a mytických tvorů. Motivy získávala z překrásně ilustrovaných bestiářů, jejichž prvotním cílem bylo mravní ponaučení čtenáře. Jejich úpadek způsobilo až parodické vydání Bestiáře lásky.
Reklama
Zvířata jako symboly křesťanské víry
Středověké bestiáře jsou iluminované atlasy skutečných i neskutečných zvířat. Vedle reálných ptáků, medvědů, antilop a oblíbených lvů zde najdeme například bazilišky, draky, fénixe, hydry, chiméry, jednorožce či kentaury. Popis každého tvora obsahoval alegorie, morální ponaučení a byl doplněn barevnou ilustrací. Křesťanská víra zastávala názor, že každá živá bytost je nositelem vyššího božského významu. Ku příkladu pelikán symbolizoval Ježíše Krista, protože se věřilo, že svá mláďata rodí v krvi rozerváním své hrudi.
První bestiáře a encyklopedie
Za první bestiář je považováno řecky psané křesťanské dílo Physiologus pocházející ze 2. století z Alexandrie. Neznámý autor zde popsal veškeré dosavadní poznatky o vzhledu a chování téměř 50 zvířat. Ke každému tvorovi uvedl také morální diskurs, který vycházel z Bible. Rukopis se ve středověku stal tak oblíbeným, že byl mnohokrát přeložen a opsán, díky čemuž ovlivnil znalosti a symboliku o zvířatech na více než 1000 let. Prvním křesťanským autorem, který sepsal souhrn univerzálních znalostí, včetně poznatků o zvířatech, byl sevillský arcibiskup Isidor ze Sevilly (560–636). Ve svém díle Etymologiae obsáhl poznatky starých Řeků, které rozšířil o náboženská poslání s odkazy na pasáže z Bible.
Bestiáře jako učebnice mravů
Cílem raných bestiářů bylo skrze obrázky a alegorické motivy předávat jednoduché křesťanské mravy prakticky negramotnému lidu. Mnohé v nich obsažené poznatky byly přejímány od starých Řeků a doplněné o vymyšlené nábožensky účelové pasáže. I přes některé nepravdivé informace byly bestiáře velmi oblíbené. Jejich popularita nejvíce vzrostla ve 12. století na území Anglie, odkud se rozšířila do Francie. Dovolit si je však mohli jen zámožní šlechtici. Výjevy z bestiářů ovlivnily středověkou heraldiku a přinášely motivy pro mnohá umělecká díla.
Bestiář nebyl jen přehledem zvířeny
Do současnosti se dochovalo více než 50 rukopisů, přičemž jeden z nejznámějších je anglický Bestiář z Aberdeenu z 12.–13. století. Dílo vychází ze starověkého svazku Physiologus a z Etymologiae. Úvod se zabývá stvořením nebes, světa a života, pojmenováním zvířat, následuje přehled skutečných i smyšlených divokých bestií, hospodářských zvířat, malých zvířat, ptáků, hadů a plazů, červů, ryb, stromů a rostlin. Dále je zde uvedeno pojednání o povaze člověka. Knihu uzavírá přehled minerálů.
Bestiář lásky vytlačil všechny ostatní
Konec středověké tradice bestiářů způsobilo vydání parodického díla Bestiář lásky (1245). Jeho autorem byl francouzský filozof, básník a skladatel Richard de Fournival. Fournival se nechal inspirovat normanskou trubadúrskou tradicí, která psala o dvorské lásce. S využitím zvířecí symboliky podrobně vylíčil vývoj a strasti milostného vztahu. Bestiář lásky rychle získal oblibu po celé Evropě, čímž zastínil původní mravokárná díla.
Dostupnost některých bestiářů online nám dává úžasnou možnost proniknout do středověké představy přírody.
