Nejen mezi příbuznými dochází k situacím, z nichž nám není úplně dobře, ale trpělivě a mlčky je snášíme
Foto: chepko / Depositphotos
3 min
V životě lidském jsou situace (a to velmi časté), kdy děláme drobné ústupky, protože je snazší mlčet než něco říkat a riskovat konflikt. Tolerujeme to, co nám dlouhodobě vadí, a přijímáme stovky malých kompromisů v zájmu vyššího dobra. Typické je to zejména v následujících případech…
Reklama
V domácnosti v zájmu klidu
Tiše snášíme např. drobný nepořádek někoho jiného, protože je to snazší, než abychom jej uklidili sami nebo znovu marně debatovali o tom, jaký je partner bordelář. Dalo by se mluvit o nevhodném domácím návyku, což je kategorie sama o sobě. Někdy už pak stačí, když jenom řekneme „nemohl bys prosím konečně…?“ A už je oheň na střeše! Takže zase raději mlčíme a nenápadně přerovnáváme, dovíráme dveře, vypínáme světla, sbíráme zapomenuté hrnky po bytě a v duchu si myslíme svoje.
V partnerských vztazích
Sem spadají ještě trochu jiné situace, třeba když necháme partnera vybrat film, který vážně netoužíme vidět. Je to ale jednodušší prostě přežít, než abychom se znovu hádali o tom, kdo bude vybírat příště. Abychom nekazili atmosféru, tolerujeme mnoho všelijakých přešlapů – už zmíněné drobné zlozvyky, pozdní příchody, neustálé koukání do telefonu… Přetvařujeme se, že je nám to vlastně jedno, ale reálně nám to vadí. Kdybychom se však zmínili nahlas, otevřeli bychom tím pekelnou bránu k diskuzi, na niž nemáme sílu.
Mezi rodinnými příslušníky
Také v rodině mezi příbuznými dochází často k situacím, z nichž nám není úplně dobře, ale trpělivě a mlčky je snášíme. Určitě mnozí z nás znají ty otravné komentáře typu „tak kdy už se vdáš?“ nebo „kdy už budete mít děti?“, případně „plánujete druhé dítě?“ Ať se v životě dostanete jakkoli daleko, po jedné rýpavé otázce přijde hned nějaká další. Kdy si konečně někoho najdeš? Už jste se sestěhovali? Neříkej, že se ještě nevyjádřil… A tak dále.
Neméně otravné mohou být poznámky týkající se dalších částí našeho osobního života – jídla, práce nebo dokonce našeho zevnějšku a postavy. Je snazší takové rýpání prostě přejít a ignorovat ho, alespoň zdánlivě, než otevírat citlivá témata a riskovat dusno. Z téhož důvodu také mnohdy tolerujeme rodinné rituály, které nás ani trochu nebaví, např. dlouhé porady o ničem a návštěvy, na které se nám nechce.
V práci mezi kolegy
Znáte to, kde jinde je člověk nucen dělat opatrné kompromisy než v práci? Jakmile kolega něco odflákne, raději to za něj opravíme sami v zájmu vyššího dobra. Je prostě snazší a méně vyčerpávající, když něco za někoho dokončíme, místo abychom se hádali. Někdy také přijímáme další úkoly navíc, přestože nestíháme. Nechceme totiž působit jako neochotní nebo neschopní. Nenásilně a vlídně projevit svůj názor je bohužel těžší než prostě tiše kývnout, a tak raději přikyvujeme. Během rozhovorů se přetvařujeme, i když nám vadí něčí tón nebo téma. Falešně se usmíváme a mlčíme ve snaze nenarušit pohodu.
