Jak žili naši prarodiče? Každodenní život v době Masaryka
Foto: Jan Kamenicek / Wikimedia Commons, CC-PD-Mark
3 min
Tomáš Garrigue Masaryk byl zakladatelem a prvním Československým prezidentem, který sehrál klíčovou roli při vzniku samostatného československého státu v roce 1918.
Reklama
Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně na jižní Moravě. Po skončení první světové války začalo pro Československo složité období konsolidace nového státu. I přes ztráty a rozvrat původních obchodních vazeb se podařilo využít rozsáhlý průmyslový potenciál, který na našem území zůstal. Přesto byla nezaměstnanost vysoká, protože po válce zmizela poptávka po válečných zakázkách a armádní produkci. V prvních letech po válce se mzdy pracovníků propadly na méně než 40 % úrovně před válkou, zatímco ceny zboží výrazně rostly.
Pracovní podmínky
Ekonomika se postupně stabilizovala, ale stále zůstaly velké rozdíly mezi bohatými a chudými, a regionální nerovnosti byly výrazné, například Praha nabízela lepší pracovní podmínky než chudá Podkarpatská Rus. Pracovní podmínky byly tvrdé, často dlouhé směny přesahovaly i zákonný limit 48 hodin týdně, a to i pro mladistvé a ženy, které navíc začaly pracovat ve větší míře než dříve.
Horníci
Zaměstnanecká práva sice začala vznikat, například omezení práce dětí či právo na dovolenou, ale skutečná praxe byla často tvrdá a nevyhovující. Typickým příkladem byla práce horníků, kteří byli závislí na množství vykopaného uhlí a mohli si vydělat od několika stovek až po 1000 Kč měsíčně, ale za cenu vysokého fyzického rizika. Celá rodina musela přispívat, aby zajistila základní živobytí, a to i přes nevyhnutelné nebezpečí a nejistotu zaměstnání.
Výstava v roce 2017
Výstava Druhý život Tomáše Garrigua Masaryka v Mytologické chodbě Valdštejnského paláce mapovala odkaz prvního Československého prezidenta a jeho vnímání v různých historických obdobích. Výstava ukazovala, jak se Masaryk stal ikonou, někdy vyzdvihovanou, jindy zatracovanou. Po jeho smrti v roce 1937 se stal symbolem národní identity.
Jeho odkaz však začal být podkopáván už během druhé republiky a zejména za nacistické okupace, přesto se stal i symbolem protinacistického odboje. Po válce Masarykova popularita vzrostla, jeho podobyzny se objevovaly na známkách, pomnících a v názvech ulic. Nicméně po roce 1948 začalo postupné potlačování jeho odkazů ze strany komunistického režimu. Masarykova památka byla připomínána jen v soukromí nebo v exilu, veřejné oslavy zanikly.
V 60. letech došlo k částečnému oživení, avšak normalizace opět utlumila veřejné připomínání. Přesto lidé Masarykovu památku udržovali v paměti. Po sametové revoluci v roce 1989 se Masaryk znovu stal vzorem pro obnovující se demokracii. Jeho portréty a dílo se vrátily do veřejného prostoru, i když některé jeho pomníky byly vystaveny vandalismu.
