Kdo měl zájem na vzdělávání Inuitů? Ve skutečnosti probíhala asimilace domorodých obyvatel v bílé společnosti a šíření víry

Kdo měl zájem na vzdělávání Inuitů? Ve skutečnosti probíhala asimilace domorodých obyvatel v bílé společnosti a šíření víry

Foto: Susan R. Bernardi / Public domain, Wikimedia commons

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Před kolonizací se Inuité učili sledováním a interakcí se svými staršími příbuznými, tradiční znalosti byly cenné a nezbytné pro přežití - jako je moderní vzdělání v současných západních kulturách.

Kolonizace Grónska Dánskem začala v roce 1721 založením dánské luteránské mise, jejímž účelem bylo šíření křesťanské víry mezi domorodými obyvateli ostrova. V roce 1724 byli dva domorodí Gróňané vysláni do Dánska, kde se učili dánský jazyk a kulturu. Již v raných obdobích kolonizace existovaly v Grónsku školy, v nichž byla vyučovaná dánština a náboženství. Zezačátku učili na těchto školách pouze dánští učitelé, v roce 1845 vzniklo vyučovací středisko Ilinniarfissuaq, které vzdělávalo budoucí učitele z řád domorodců.

Velký dánský vliv

V roce 1905 byl vyhlášen školský zákon, jenž umožnil rozšíření střediska linniarfissuaq a získávání některými mladými Gróňany  středoškolského vzdělání v Dánsku. V roce 1920 se Christian Berthelsen – jako první Groňan – stal ředitelem školy.

Získání Grónskem v roce 1953 rovnocenného statusu s ostatními oblastmi Dánska mělo vliv i na školský systém, který měl do té doby (ve srovnání s dánským školstvím) hodně nízkou úroveň a z velké míry nereflektoval grónskou kulturní odlišnost. V roce 1967 byl vyhlášen Grónský školský zákon, který byl téměř stejný jako obdobný zákon v Dánsku.

Dánský systém vzdělávání učitelů byl v linniarfissuaq zaveden v roce 1964. V roce 1979 byl prosázen zákon, dle kterého vyučovacím jazykem v grónských školách se stala grónština, byla také zavedená povinná školní docházka, která se vztahovala na 11 let výuky na základní a střední škole (s možností pokračování na dvouleté „doplňující škole“).

Reklama

V roce 1977 byl otevřen první specializovaný středoškolský obor na škole linniarfissuaq v hlavním městě Nuuk (Godthåb), v následujících letech podobné obory vznikly i v dalších městech.

Ve školním roce 1992/93 existovalo v Grónsku 753 školních tříd, v nichž se učilo 9 785 žáků, v celém grónském školství bylo zaměstnaných 835 osob. Současně však Grónsko čelí vážnému sociálnímu problému, jímž je nezájem mladých Gróňanů o vzdělání – ročně středoškolské vzdělání nedokončí téměř tři čtvrtiny mladistvých obyvatel ostrova.

Severoameričtí Inuité a zájem o vzdělání

Kolonizátoři severoamerických území obydlených Eskymáky (dříve jediné označení pro Inuity - pozn. aut.), na rozdíl od Dánů, dlouhou dobu nejevili zájem o vzdělávání domorodců. Až v 19. století byl v Kanadě zaveden systém internátních škol pro Indiány a Inuity (tzv. Canadian Indian residential school system). První taková škola vznikla v roce 1840, poslední fungovala do roku 1996. Internátní školy měly napomoci asimilaci domorodých obyvatel Kanady v „bílé” společnosti a šířit křesťanskou víru. V praxi ovšem jejich studenti byli násilně donucováni (mnohdy s porušením jejich práv a lidské důstojnosti) nahrazovat své tradiční zvyky a rodné jazyky angličtinou a anglosaskou kulturou.

V roce 1850 byla výuka v těchto školách zákonem nařízena pro všechny děti indianského a eskymáckého původu ve věku od 6 do 15 let. Úroveň internátních škol byla zpravidla velmi nízká a časem (kvůli značnému podfinancování škol) častou praxi v těchto ústavech bylo dokonce zastupování výuky nucenou práci žáků. V roce 1998 se kanadský premiér Stephen Harper veřejně omluvil za tuto část asimilační politiky kanadské vlády.
Od konce 50. let začaly na územích obydlených Eskymáky vznikat místní veřejné školy. Dnes se systém fungování základních a středních škol v těchto oblastech podobá celokanadskému školskému systému.

Změna systému je nutná

Aby bylo možné řešit rozdíly ve vzdělání mezi Inuity a ne-Inuity, je třeba změnit vzdělávací politiku v severních arktických územích. Implementace programů, které lépe integrují inuitskou kulturu, jazyk, zkušenostní učení a tradiční a místní znalosti do školních osnov, by vedla ke zvýšené účasti mládeže ve škole. Kromě toho je třeba zvýšit financování postsekundárního vzdělávání pro Inuity, vysokoškolské a univerzitní programy.

Reklama
Reklama