Hladomor, který zasáhl 30 milionů Evropanů. Kanibalismus navíc dal vzniknout pohádce o Jeníčkovi a Mařence. Přeživší museli čelit černé smrti
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Mezi lety 1315 - 1317 zasáhl Evropu jeden z největších hladomorů všech dob. Celkový počet obětí se vyšplhal na 8 milionů. Ceny obilí byly tak vysoké, že si jej mnozí lidé nemohli dovolit a snižovali se ke konzumaci psů, mrtvol, ale také dětí.
Reklama
Období hojnosti ukončila sopečná zima
V průběhu 10. až 13. století panovalo v Evropě nebývale teplé klima. Zemědělství vzkvétalo, populace evropských států se rozrůstaly do takové míry, že některé oblasti dosáhly znovu stejného zalidnění až v 19. století. Blahobyt ale nikdy netrvá věčně. Ve 12. a 13. století došlo k pěti velkým sopečným explozím, z nichž každá vychrlila do atmosféry minimálně 55 tun sirného aerosolu. Tyto vulkanické produkty způsobily nástup chladného období označovaného jako sopečná zima. Zimy byly kruté a dlouhé, léta chladná a deště až příliš vydatné.
Pršelo celé měsíce
Situace se zhoršila na jaře roku 1315, kdy pršelo téměř bez ustání několik měsíců. Pobřežní oblasti okolo Severního moře (Velká Británie, Německo, Francie, Skandinávie, Polsko, ...) postihly rozsáhlé záplavy. Některé níže položené oblasti zůstaly trvale pod vodou, jako například anglický Yorkshire a Nottingham. Zároveň byly podprůměrné teploty. Kvůli tomu nemohlo dozrát obilí a hrozila neúroda.
Lidé museli pěstovat obilí pod střechou
Aby rolníci zachránili alespoň část úrody, přesazovali obilí do nádob a nechávali jej dozrávat ve svých domovech. Seno a sláma se však zachránit nedaly, takže nebylo čím krmit dobytek. V kronikách z Ramsey Abbey v Anglii najdeme záznam o katastrofálním vlivu špatného počasí na tamní dobytek. V jednom uvedeném stádu přežilo jen 6 zvířat ze 48, v jiném ze 45 krav zbyly pouhé dvě. Neúrodou byla zasažena většina Evropy a asi 30 milionů obyvatel.
Chléb byl jen pro prominenty
Ceny potravin v roce 1315 prudce stoupaly. V Anglii byly během půl roku na dvojnásobku původní ceny. V Lotrinsku vzrostla cena pšenice dokonce trojnásobně. Dlouhodobé zásoby obilí byly určeny jen pro panovnickou rodinu, šlechtu, bohaté obchodníky a vyšší církevní hodnostáře. Přes 90 % populace si však nemohlo chleba dovolit a hladovělo. Lidé se uchylovali ke sběru divokých plodin, konzumaci kořenů, trávy, ořechů a kůry. A také kanibalismu...
Kanibalismus dal vzniknout známé pohádce
Městská kronika z anglického Bristolu popisuje situaci v roce 1315 následovně: „Velký hladomor v Dearthu způsobil takovou úmrtnost, že živí sotva stačili na pohřbení mrtvých, koňské a psí maso bylo považováno za dobré maso a někteří jedli své vlastní děti. Zloději, kteří byli ve vězení delší dobu, trhali na kusy jedince, kteří tam přišli nově a sežrali je napůl zaživa.“
Ve 14. století vznikla také první verze lidové pohádky o Jeníčkovi a Mařence, kterou v 19. století zpopularizovali němečtí bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. V době hladomoru nebylo nijak výjimečné, že rodiče opustili své děti a nechali je napospas osudu. Kronikáři popsali spoustu případů kanibalismu a dobrovolného odmítání jídla mezi starými lidmi, kteří nechtěli přežít své potomky.
Situaci zhoršily války
Kromě hladomoru a nevlídného počasí sužovaly zbídačený lid také pokračující války. Válčilo se po celé Evropě - Skotové s Angličany, Němci s Rakušany, Francouzi pokračovali ve svém konfliktu s Flandry a mír nepanoval ani ve Skandinávii. Zásoby potravin se těmito konflikty vyčerpávaly stále víc, prostý lid trpěl pod nájezdy a drancováním. Bída a beznaděj se prohlubovala a později se nevyhnula ani vyšším vrstvám, jejichž pozemky neplodily a neměl je kdo obdělat. Stejný scénář pokračoval až do léta roku 1317, kdy se počasí vrátilo do normálu. Evropa se však z katastrofy vzpamatovávala ještě několik dalších let. Následkem hladomoru zemřelo po celé Evropě nejméně 7,5 milionu lidí.
Kdo přežil hlad a války, neměl zdaleka vyhráno
O tři desetiletí později zasáhla vysílenou Evropu pandemie černé smrti, která v roce 1347 doputovala do italských přístavů z Asie. Mor si během několika let běsnění vyžádal polovinu evropské populace. Rychlé šíření nemoci a vysoká úmrtnost byla pravděpodobně zesílena tím, že velká část populace trpěla v dětství podvýživou a jejich imunita tím byla trvale poznamenána.
