Extrémní počasí udeřilo a příroda zareagovala po svém
Foto: mozgova/ Depositphotos
4 min
Schopnost adaptace je alfou a omegou života na Zemi. Je to schopnost organismu přežít a rozmnožovat se v daném prostředí. To, co v tomto ohledu příroda dokáže, je někdy doslova dechberoucí. I ona má ale své limity.
Ledové peklo Antarktidy
Antarktida je jediným kontinentem, kde se člověk trvale „neuchytil“. Díky několika vědeckým stanicím jej sice lze dnes s jistou dávkou fantazie také považovat za obydlený kontinent, je ale zřejmé, že jeho prostředí je pro člověka krajně nevhodné. A přesto existují živočichové, kterým jeho extrémní počasí ani trochu nevadí a zdá se, že si v něm naopak libují.
Tučňák císařský je největším druhem této oblíbené ptačí skupiny a jedním ze dvou, které trvale obývají Antarktické pobřeží. Znamená to mimo jiné i to, že musí být schopen přestát období, kdy teploty klesají k hodnotám okolo -40 °C. Voda, v níž loví, má potom teplotu okolo -2 °C. Připočtěte si k tomu silný ledový vítr a získáte obraz těch dost možná nejnehostinnějších podmínek, které na Zemi najdeme. Jak je možné, že něco takového dokáže, a ještě přitom vyvede svá mláďata?
Jedinečné adaptace tučňáka císařského
Jak se příroda v jeho případě vypořádala s naprosto extrémním počasím, v němž musí fungovat? Dala mu nesmírně husté peří, které je pro vítr prakticky neproniknutelné, stejně jako pro ledovou vodu. Příroda prostě tučňáka vybavila tak, že je schopen přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách.
Nabízí se zajímavá otázka, co dělá příroda nyní, kdy extrémního počasí přibývá a celkové globální klima se mění rychleji než kdykoliv za poslední desítky tisíc let. Antarktida přitom patří mezi oblasti, kde jsou změny nejpatrnější. Zřejmé je to ale i jinde.
Adaptace v měnícím se světě
Fakt, že klima se mění, a to ztraceně rychle, už je konečně obecně přijímaný a opak tvrdí opravdu jen marginální skupiny. Ale zatímco diskuse o změně klimatu probíhá hlemýždím tempem, příroda reaguje naopak rekordní rychlostí. Zvířata, rostliny či hmyz se totiž o politiku nezajímají a nečtou politické blogy. Přizpůsobují se, protože musí. A mnohdy tak činí velmi spektakulárním způsobem.
Jedna americká studie například ukazuje, zatímco po většinu 20. století se jisté druhy stromů pohybovaly tempem v řádu stovek metrů ročně, nyní posouvají oblast svého rozšíření až o 22 kilometrů za jediný rok. Desítky druhů malých savců v amerických horách zase posunuly horní hranici své přítomnosti o plných 500 metrů. To všechno jsou adaptace, které pomáhají rostlinným a živočišným druhům přežít změny, kterými svět prochází. Otázkou však je, zda to bude stačit.
Starý známý tučňák císařský je sice dokonale adaptovaný na extrémní podmínky Antarktidy. Dokáže se ale adaptovat ve chvíli, kdy se stanou z našeho pohledu naopak méně extrémními? Příroda je velmi schopná a umí se adaptovat, není ale všemocná a je docela dobře možné, že současné změny přesáhnou možnosti a schopnosti mnoha druhů. Nejen tučňák císařský tak může docela dobře zmizet z povrchu zemského. A to by byla velká škoda.
Co z toho všeho plyne? Adaptace jsou nedílnou součástí fungování přírody. Druhy, které se adaptovat dokážou, přežijí. Ty, které to nezvládnou, nikoliv. Tak to funguje již stovky milionů let. Nyní ale nakládáme na přírodu břemeno, které jí může změnit jinak, než jak tomu bylo v minulosti. Nemělo by nás to nechávat klidnými.