Dórská láska: Hojné vztahy starořeckých zralých mentorů a mladíků, na něž byli jejich otcové pyšní
Foto: Euaion Painter - Marie-Lan Nguyen / Public domain, Wikimedia commons
5 min
Jak mohli řečtí občané, cenící si zdrženlivosti, projevovat zalíbení v bisexualitě a pederastii? Po dlouhá léta to zajímalo mnoho badatelů. Byla to skutečně "dórská láska" přinesená válečníky, či hluboko zakořeněný zvyk obdivovaný i v dílech jako je příběh Diova milence Ganyméda?
Reklama
Mnoho vědců zkoumajících starověkou řeckou kulturu bylo zmateno představou, jak mohli řečtí občané, kteří se tak řídili principy zdrženlivosti, projevovat zalíbení v bisexualitě a pederastii. V 19. století byla tato otázka často ignorována kvůli křesťanským názorům, což vedlo k tomu, že mnoho vědců se tomuto tématu vyhýbalo, shrnuje z několika pramenů Gabriela Hřebačková ve své diplomové práci na téma Erós v antické kultuře a myšlení,
Tolik praktikovaná pederastie
V našem článku Chudáci chlapečci catamite aneb Nelehký život mužských konkubín ve starověkém Řecku jsme vás již uvedli do tajů starořeckých praktik mužského intimního světa, pouze zde připomeneme pojem pederastie:
Ve starém Řecku patřilo toto chování nejméně tři sta let ke společenské normě. Ačkoliv nám to dnes připadá nepochopitelné, jednalo se o státem uznávanou, a v mnoha případech dokonce podporovanou formu výchovy. Mluvíme o pederastii, lásce dospělých mužů k mladíkům, kteří ještě nejsou muži, ale už zdaleka nejsou dětmi. Největší znalec homosexuality Magnus Hirschfeld sem zařazuje věkovou skupinu 14 -21letých chlapců. Pederastie neznamená svádění dětí, protože zahrnuje vztah mezi dospělým mužem a mladíkem, který už dosáhl puberty. Věková hranice sexuální ochrany mládeže byla a je ovšem různá. Není jistě náhodou, že samotné slovo pederastie pochází z řečtiny.
Erastus a Eromen neboli starořecká verze pederastrie, sbírka Muzeum erotiky v Paříži | Zdroj: MiguelAlanCS / Creative commons, CC-BY-SA
Pozn.. "Postup od unášení milenců a násilného podmaňování mladíčků k umírněným námluvám před palaistrami sledujeme i na vývoji maleb a keramiky attického Řecka. Na vázách před 5. století před naším letopočtem vidíme výjevy z aristokratických honů na divokou zvěř, které byli mladíčci připodobňováni," uvádí Gabriela Hřebačková.
První badatelé
Teprve v roce 1907 německý vědec Eric Bethe prolomil tuto konzervativní tradici a díky inspiraci od německého historika K. O. Müllera začal zkoumat řeckou pederastii. Nicméně následující vědecká komunita následně nepřijala jeho myšlenky a místo toho dospěla k názoru, že tento zvyk byl do řecké kultury přinesen dórským lidem, jež se usadil v Řecku kolem prvního tisíciletí př. n. l.
Dórové byli jedním z hlavních kmenů starověkého Řecka, vedle Achájů, Iónů a Aiólů, kteří postupně ovládli kromě Atén většinu Peloponésu – Spartu a Krétu.
Podle této teorie, Dórové, jež byli válečníky, si vyvinuli tento zvyk v důsledku dlouhého pobytu na bojištích, kde ženy nebyly přítomny. Tak se zrodila myšlenka, že starší muž může být mentorem mladšímu. Proto byla pederastie často považována za tzv. „dórskou lásku".
Novější pohledy
Ale v polovině 20. století vědci uznali, že pederastie byla v Řecku oblíbená a rozšířená i před příchodem Dórů. V literatuře, jako jsou díla Homéra a různé mytologické příběhy, nalezneme mnoho příkladů těchto vztahů. Jedním z nejznámějších je příběh kralevice Ganyméda, mladíka, kterého unesl a zamiloval se do něj ten nejvyšší, sám Zeus. Tohoto pederastického spojení si všímá i Platón a zapracovává do svého dialogu Faidros, kde Sókratés objasňuje, že od této doby je samotným Diem vymyšlen pojem himeros pro touhu.
Catamites byli mužští konkubíni
Jejich vztah – podrobněji popsaný v našem článku zde - obvykle tvořil starší muž aristokratického původu a mladý mužský „konkubín“, kterým se tehdy říkalo „catamite“. Slovo bylo odvozeno od jména kralevice Ganyméda, jež ve volném překladu znamená „chlapec“ zneužívaný k homosexuálnímu vztahu.
Otcovská pýcha úměrná s postavením synova milence
Hřebačková ve své práci cituje Foucault, že starořecký „vztah mezi mužem a chlapcem nemůžeme považovat za samozřejmost či omezení na pouhé sexuální choutky, byl vždy doprovázen konvencemi, pravidly chování, manýrami, hrou průtahů a promyšleného týrání určeného k odkladu rozuzlení. Vzájemnou reciprocitou tak vznikal pederastický vztah učitele a žáka. Tento pak byl povětšinou navazován se souhlasem chlapcova otce, jehož pyšnost narůstala úměrně s vyšším postavením mentora. Atypického postavení rodiny, respektive systému výchovy, je pederastie důkazem. Dnešní otcovská autorita byla ve své podstatě přenesena na společnost, která byla formou gymnasií, palaister i zmíněnou pederastií opravdovým vychovatelem jednotlivce,“ uvádí Gabriela Hřebačková ve své práci.
