Dědíme inteligenci po otci, nebo po matce? Psycholožka odhalila konečně pravdu
Foto: pexels
3 min
Řešení složitých úloh, zvládání nečekaných zlomů i schopnost vyčíst z výrazu tváře, co si druhý myslí. Za tím vším stojí inteligence a lidé se po generacích ptají, kdo za jejich rozumovou výbavu vlastně může.
Reklama
Jak se pozná chytrý člověk
Než se podíváme na dědičnost, stojí za to si ujasnit, o jaké inteligenci je řeč. Typů existuje víc, například emoční nebo praktická. Polská psycholožka Dr. Anna Kamza se zaměřuje na kognitivní inteligenci, tedy na paměť, pozornost a učení. Podle ní ji prozrazuje šest charakteristických znaků.
- Schopnost učit se: chytrý člověk porozumí textu a zapamatuje si nové informace, ať jde o odbornou studii, knihu, nebo běžnou zprávu.
- Řešení problémů: poradí si s logickou hádankou i s každodenními překážkami.
- Učení z chyb: rozebere vlastní zaváhání a příště se zachová jinak.
- Přizpůsobivost: v neznámém prostředí pozoruje okolí a hledá, co mu změna nabízí.
- Logické uvažování: z faktů vyvozuje závěry a odhaduje, kam se situace nebo rozhovor ubírá.
- Abstraktní myšlení: umožňuje předvídat, vymýšlet nové věci a dotáhnout je do konce.
Každý přichází na svět s nějakým intelektuálním potenciálem, jakousi startovní základnou. Otázka zní, kdo nám ji předává. Léta se tvrdilo, že hlavně máma.
V minulosti se předpokládalo, že geny související s inteligencí se dědí zejména po matce,
uvádí psycholožka Dr. Anna Kamza.
Tahle představa vycházela ze starší hypotézy o genech vázaných na chromozom X. Moderní celogenomové studie ji ale nepotvrdily a ukazují zcela jiný obraz.
Rozuzlení: geny od obou rodičů a jejich nespočet kombinací
Aktuální výzkumy potvrzují, že geny ovlivňující naši inteligenci pocházejí od obou rodičů,
vysvětluje psycholožka.
Dědičnost inteligence je navíc polygenní. Nezodpovídá za ni jeden konkrétní gen ani jeden rodič, nýbrž tisíce genů. Výsledek záleží na jejich jedinečné kombinaci a na tom, jak se vzájemně ovlivňují. Odhady uvádějí, že genetika se na kognitivní inteligenci podílí zhruba 50 až 80 procent, přičemž s věkem se vliv genů projevuje stále silněji.
Geny ale nejsou osud. Dr. Kamza je přirovnává k receptu v kuchařce: ten sice říká, co by mohlo vzniknout, ale o výsledku sám nerozhodne. Důležité je prostředí, tedy kvalitní škola, podporující rodina a zdravá strava. Tyto vnější vlivy dokážou některé geny jakoby zapínat či vypínat. Obor, který to zkoumá, se nazývá epigenetika.
Úrodná půda rozhoduje
Nejlépe se daří, když semínko padne do úrodné půdy. Dítě s výbornými geny nemusí v nepříznivém prostředí naplno rozvinout svůj potenciál. Naopak dítě s průměrným biologickým základem může díky správné stimulaci a péči dosáhnout výsledků srovnatelných s nejnadanějšími vrstevníky.
Inteligence je tedy výsledkem neustálé souhry naší DNA a světa, ve kterém vyrůstáme. Co všechno tedy můžeme my sami dětem dát, aby z dědictví vytěžily maximum?
