Jak pravěcí lidé přežívali drsné zimy: Hibernovali jako medvědi, tvrdí vědci
Foto: Unsplash
3 min
Představte si půl roku v temné jeskyni, bez slunce, s minimem jídla a s mrazem za vchodem. Pro dnešního člověka noční můra, pro naše dávné předky běžná součást života. Nový výzkum naznačuje, že tělo pravěkých lidí dokázalo přepnout do úsporného režimu, který známe u medvědů.
Reklama
Zima, tma a tělo na hraně
Doba ledová neznala slitování. Naši předkové nežili v domech s topením ani ve spížích plných zásob a každá zima byla zkouškou, kterou ne každý přežil. Jejich fyziologie se proto musela přizpůsobit dlouhému období chladu a hladu. Příroda přitom nabízí jediné osvědčené řešení: zimní spánek.
Zvířata, která hibernují, spoléhají na tuk. Větší savci se na podzim přejídají a ukládají energii do tukových zásob, menší druhy si zahrabávají potravu poblíž úkrytu, aby měla co ukousnout, když se během spánku občas probudí. Cena za to je vysoká: za zimu mohou přijít o více než čtvrtinu své hmotnosti. Kdo vstoupí do zimy hubený a slabý, jaro nespatří.
Zatímco my se dnes tuku vyhýbáme, pro tyto živočichy znamená život. A právě takový mechanismus podle vědců fungoval i u lidí, kteří kdysi obývali chladnou Evropu.
Kosti z jeskyně prozradily víc, než se čekalo
Vodítko našli paleoantropologové Antonis Bartsiokas z Démokritovy univerzity v Řecku a Juan-Luis Arsuaga, španělský odborník z Madridské univerzity Complutense. Zkoumali zlomky kostí z jeskynního systému Atapuerca ve Španělsku, konkrétně ze šachty Sima de los Huesos, tedy Jámy kostí. Stáří nálezů se odhaduje zhruba na 400 000 až 430 000 let a patří předkům neandertálců.
Kosti nesly stopy sezónních výkyvů, jaké se objevují u zvířat prospávajících zimu. Poškození a poruchy růstu navíc odpovídají nedostatku vitaminu D, což by dávalo smysl, pokud hominidé trávili celé měsíce v tmavé jeskyni bez slunečního svitu.
Zajímavé je i okolí nálezu. Vedle lidských pozůstatků ležely také kosti medvědů. Oba druhy tak možná sdílely nejen úkryt, ale i návyk: stáhnout se do bezpečí jeskyně a přečkat nejhorší část roku ve spánku.
Vědci zároveň upozorňují, že nemuselo jít o hibernaci jako z učebnice. Mohlo se jednat o takzvaný torpor, kdy tělo sníží teplotu a zpomalí metabolismus jen na část dne. Zvíře tak šetří energii, aniž by celé měsíce přímo prospalo.
Od jeskyně k raketě
Ať už šlo o plnohodnotný spánek, nebo o torpor, výzkum dokládá, že dávní lidé byli schopni určitého fyziologického útlumu. Teď se řeší, zda lze podobnou schopnost probudit i v moderním člověku. Důvod je prostý: hibernace by mohla změnit podobu vesmírných misí.
Cesta na Mars by trvala přibližně půl roku. Posádka by byla zavřená v malém prostoru, čelila by stereotypu, nudě i podrážděnosti. Kdyby astronauti let prospali, ušetřilo by se místo i jídlo, klesly by náklady na palivo a vyhnuli by se i ponorkové nemoci.
Možná tedy klíč k cestě na Rudou planetu leží v jeskyni, kde se před stovkami tisíc let schovávali naši předkové. Dokázali by to dnešní lidé také, nebo jsme tuhle schopnost ztratili nadobro?
