Čtyři konejšivé signály, kterými zklidníte psa u veterináře
Foto: Pexels
více než 5 min
Váš pes rozumí neverbálním signálům možná lépe než slovům. Odborníci zjistili, že pokud napodobíte specifické gesta, dokážete svého čtyřnohého přítele efektivně uklidnit třeba během návštěvy veterináře nebo v jiné stresové situaci. Stačí znát správné postupy a použít je v pravý moment.
Reklama
Psi ovládají neverbální komunikaci na úrovni, která nás může překvapit. Využívají subtilní vizuální projevy k tomu, aby sami sebe zklidnili nebo předešli vzniku konfliktních situací. Tyto takzvané uklidňující signály jako první systematicky popsala norská expertka Turid Rugaas již v devadesátých letech minulého století. Od té doby se její koncept stal mezi chovateli velmi rozšířeným.
Podstatné je, že řada těchto signálů funguje i v opačném směru – tedy když je používá člověk směrem ke svému psovi. Výzkumy potvrzují, že psi dokážou tyto projevy identifikovat a odpovídat na ně podobně, jako kdyby je zaznamenali od jiného psa. Jednoduše řečeno: pokud se naučíme tyto signály správně napodobit, můžeme záměrně uklidňovat svého mazlíčka.
Podstata uklidňujících signálů
Uklidňující signály představují přirozenou neverbální komunikaci, kterou psi vyjadřují své pokojné záměry, snižují napětí nebo si pomáhají sami sobě dosáhnout klidu. Mezi nejběžnější patří zívání, odvrácení zraku, olizování nosu či zpomalení tempa pohybů. Psi tyto signály používají jak vůči ostatním psům, tak i vůči lidem. Vnímají je jako komunikační prostředky s jasným sdělením: „Nepředstavuji žádné nebezpečí, uklidni se, vše je v pořádku“.
„Existuje přibližně třicet různých uklidňujících signálů, které jsou mezinárodní, univerzální a všichni psi je znají. Tento systém používají i vůči nám lidem, a to jednoduše proto, že si myslí, že mu rozumíme také“, vysvětluje Turid Rugaas na svém webu.
Pro majitele čtyřnohých společníků je proto velmi přínosné naučit se alespoň některé z těchto signálů aktivně používat. Rozpoznat bychom však měli u svého psa všechny.
První signál – zívání jako komunikační nástroj
Zívání se jako projev klidu objevuje velmi často. Když pes zívá mimo situaci, kdy je unavený nebo ospalý, může tím dávat najevo snahu o zklidnění sebe i svého okolí. Stejný efekt má i opačný směr – když my zíváme směrem k němu.
Studie z roku 2008 vedená Ramirem M. Joly-Mascheronim dokládá, že psi často zívají jako reakci na lidské zívnutí. „Naše studie jako první dokázala, že lidské zívání je pro domácí psy nakažlivé. To může být znakem emocionální empatie, nebo minimálně signálem, který pes správně dekóduje jako uklidňující“, vysvětluje autor studie.
Praktické použití: Pokud se nacházíte se svým psem ve stresové situaci, například v čekárně u veterináře, několikrát pomalu, ale zřetelně zívněte. Pes s vysokou pravděpodobností zareaguje uvolněním napětí, nebo dokonce zívnutím zpět.
Druhý signál – odvrácení pohledu nebo otočení hlavy
Dlouhý přímý pohled do očí může zvíře interpretovat jako konfrontaci. Proto psi velmi často odvracejí zrak, když se chtějí vyhnout konfliktu nebo uklidnit druhého jedince. Stejné gesto můžeme použít i my.
Turid Rugaas popisuje ve své knize On Talking Terms with Dogs (vydáno 1997), že mnoho psů okamžitě reaguje změnou postoje, uklidněním nebo ztrátou zájmu o původní stresový podnět.
Praktické použití: Když se váš pes necítí komfortně při ošetření nebo se k němu přibližuje neznámý člověk, lehké odvrácení hlavy, klidný postoj a vyhnutí se přímému očnímu kontaktu mohou pomoci ke zklidnění.
Třetí signál – olizování rtů
U psů se olizování nosu nebo tlamy často objevuje v momentech napětí. Jedná se o signál podobný lidskému polknutí naprázdno nebo nervóznímu úsměvu.
O tomto konkrétním gestu mezi člověkem a psem existuje méně vědeckých studií. Podle Turid Rugaas však pozorování psů v praxi jasně ukazují, že tuto formu signálu pes používá běžně i při interakci s lidmi.
„Pokud vidíte psa, jak se olizuje, aniž by jedl, může ve svém okolí vnímat nějakou hrozbu. Olizování čumáku nebo tlamy pak používá jako uklidňující gesto usmíření, když se cítí v ohrožení“, vysvětluje chovatelský magazín The Spruce Pets.
Praktické použití: Pokud si pomalu a viditelně přejedete jazykem po rtech, může to pes vnímat jako známku uklidňující komunikace. Vědomé napodobení tohoto chování v klidném rytmu může přispět k celkovému snížení napětí.
Čtvrtý signál – pomalé plynulé pohyby
Psi jsou mimořádně vnímaví na rychlost a rytmus pohybů. Rychlé, trhavé nebo nervózní chování může v jejich očích působit jako ohrožující. Pokud se k nim přiblížíme klidně, pomalu a bez napětí, je to pro ně známka bezpečí. To ostatně platí i při interakci mezi lidmi.
Výzkum publikovaný na vědecké platformě Science Direct autorkou Bonne Beerda ukázal, že psi vnímají lidské pohyby jako významný faktor při rozhodování, zda je situace bezpečná či nikoli. „Nekontrolovatelné nebo nepředvídatelné chování a sociální prostředí způsobuje u psů velký stres“, dodává autorka studie.
Praktické použití: Zpomalením pohybu i vědomým zpomalením dechu můžete napomoci celkovému zklidnění psa. Zvláště v místech či situacích, které jsou pro něj spojeny s nepříjemnými zážitky.
Proč je důležité tyto signály znát
Schopnost komunikovat s psem pomocí jeho vlastního jazyka může výrazně zlepšit vaši vzájemnou interakci. Místo verbálních příkazů, kterým pes nemusí vždy rozumět, využíváte formu komunikace, která je pro něj zcela přirozená a intuitivní.
Znalost uklidňujících signálů je zvláště cenná v situacích, kdy je pes vystavený stresu – při návštěvě veterináře, v přeplněném prostředí, při setkání s cizími lidmi nebo zvířaty. Správně použitý signál může zabránit eskalaci strachu nebo agrese a pomoci zvířeti vrátit se do klidného stavu.
