Američanka našla v kusu uhlí zlatý řetízek. Žila v době dinosaurů kultura, která dovedla zpracovávat zlato?
Foto: Arra Vais / Shutterstock
9. června 1891 si plnila vydavatelka místních novin v Morrisonvillu v americkém státě Illinois uhlák. Protože jeden kus uhlí byl příliš veliký, rozbila ho. Rozpadl se na dva téměř stejně velké kusy.
Objevil se jemný, asi 25 cm dlouhý zlatý řetízek – „staré a podivuhodné umělecké práce“ (napsaly noviny Morrisonville Times, 11.6.1891, s.1). Těsně vedle sebe ležící konce řetízku byly stále ještě pevně uvězněné v uhlí. Tam, kde ležela nyní uvolněná část řetízku, byl v uhlí patrný kruhový otisk. Rozbor ukázal, že řetízek byl vyroben z osmikarátového zlata a vážil dvanáct gramů, napsal Hans-Joachim Zillmer ve své kontroverzní knize Evoluce – podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Když majitelka řetízku v roce 1959 zemřela, řetízek se ztratil. Informace o původu řetízku podle nějakých charakteristických rysů jeho řemeslného zhotovení nejsou známy.
Uhlí, v němž byl řetízek uvězněn, je údajně 260 až 320 milionů let staré. Pokud budeme předpokládat, že tento mnohokrát v literatuře citovaný případ je pravý, dospějeme k neuvěřitelným závěrům.
Existovala snad kdysi dávno, v době dinosaurů, kultura, která dovedla zhotovovat zlaté řetízky?
Co když kamenné uhlí – obecně vzato – nevznikalo před miliony let v karbonu, ale jen před několika tisíci lety? V takovém případě není na zlatém řetízku v hroudě uhlí nic záhadného. Jenom následujících 300 milionů let geologické časové škály budou pouhou smyšlenou iluzí.
Zlatý řetízek musí vyrobit specialista, nikoliv „člověk z doby kamenné“. Nejstarší zlaté řetízky jsou asi 5000 let staré. Osmikarátové zlato je slitina, která je vyrobena z osmi dílů zlata, jež se smíchají se šestnácti díly jiného kovu, nejčastěji mědi. Avšak standard osmikarátového zlata nikdy neexistoval. V době objevu řetízku z Morrisonvillu se většinou vyskytovaly slitiny z patnáctikarátového zlata, jež byly puncovány.
V uhlí karbonového stáří bylo například nalezeno:
- cosi jako železný hrnec či odměrka (rok 1912)
- náprstek
- lžíce
- železný kotlík a lidské stopy v uhlí
- nástroj ze železa
Existují dokonce i nálezy z ještě starších geologických vrstev:
V roce 1844 přednesl v Britské společnosti na podporu vědy přednášku sir David Brewester. Prohlásil, že dělníci rozbili pískovcový blok z Kongoodie u Dundee (Skotsko). Spatřili hlavičku hřebíku, jehož špičatá část dosud pevně držela v kameni. Pískovec z dané oblasti je údajně přinejmenším 387 milionů let starý, a pochází tedy ze staršího (spodního) devonu, tedy období před karbonem.
- Podle zprávy z časopisu Scientific American z 8.června 1852 se v podobných příliš starých geologických vrstvách našla kovová loďka či nádoba se stříbrnou vložkou.
- Nedaleko Rutherford Mills v Anglii byla v netknutém kameni objevena zlatá nit.
- V Kalifornii byl v roce 1851 ve valounu křemene nalezen ulomený železný hřebík.
- Rene Noorbergen (1877) referuje o nálezu kovového šroubu v americkém státě Virginie. Byl uvězněn v kulovitém dutém tělese s minerály (v geodě).
- V roce 1889 se v Nampě v americkém státě Idaho objevila malá, z hlíny umělecky vytvořená figurka, představující oblečeného člověka. Artefakt byl objeven v hloubce 100 metrů při vrtání studny. Profesor F. W. Putnam upozornil, že na povrchu figurky se vytvořila železitá krusta a částečně červená vrstva z oxidu železnatého.
- V 16. století našli Španělé uvnitř skály v jednom peruánském dole 18 cm dlouhý železný hřebík. V zemi, kde železo neznali, byl nález právem pokládán za senzační. Peruánský místokrál Francisco de Toledo vyhradil hřebíku ve své pracovně čestné místo.
- Na pobřeží Ekvádoru byly nalezeny platinové ornamenty. Zpráva o nich je stručná a krátká, znamená však velký vědecký problém: Jak dokázali obyvatelé předkolumbovské Ameriky docílit teplot okolo 1770 stupňů Celsia, když se to Evropanům podařilo teprve před dvěma staletími?
Kniha k velké diskuzi
Tato a mnohá další tvrzení a argumenty přináší stavební inženýr Hans-Joachim Zillmer ve své publikaci Evoluce – podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy z roku 2005, kterou vyvolal bouřlivé diskuze na mezinárodní úrovni v kruzích geologů, geofyziků a evolučních biologů. Tato kniha je jeho pátým příspěvkem v oblasti literatury faktu, jež umožňuje čtenářům nový pohled na problematiku historie Země i lidstva.