Americká revoluce změnila chod celého světa. Demokracie nabrala na obrátkách

Americká revoluce byla ideologická a politická revoluce, která proběhla v britské Americe v 18.století. Američané ve třinácti koloniích vytvořili nezávislé státy, které v americké revoluční válce (1775-1783) porazily Brity, získaly nezávislost na britské koruně a založily Spojené státy americké jako první národní stát založený na osvícenských principech liberální demokracie.

Podívejte se, jaké byly příčiny a důsledky revoluce, která změnila běh dějin.

Líté boje o americkou půdu

Kolonie v Americe založili Britové. Byly tedy pod Britskou nadvládou. Nebyli ale v Americe jediní, kromě nich si půdu nárokovali též Francouzi a do jisté míry i Španělé a Nizozemci, ti se vsak soustředili spíše na jih. Svou roli hráli i Švédové a Rusové, ačkoli v mnohem menší míře. Nesmíme opomenout ani domorodé obyvatelstvo.

Jak vysvětluje encyklopedie Britannica, Británie a Francie se zapojily do francouzské a indiánské války a bojovaly o území v Severní Americe. Poté, co Britové válku vyhráli, získali do svého vlastnictví severoamerická území Francie na východ od řeky Mississippi. Do té doby nechávali Britové americké kolonie většinou na holičkách, ale za vlády krále Jiřího III. začala Velká Británie nad koloniemi uplatňovat větší kontrolu. 

Obrovské daně

Přesto, že Britové válku vyhráli, tato válka je velmi zadlužila. Aby Británie dluhy splatila a zvýšila příjmy na náklady spojené s obranou rozšiřujícího se britského impéria, uvalila na kolonie velké daně. V roce 1764 zavedla zákon o cukru a o rok později přidala zákon o kolkovném. Kolonisté proti přidaným daním samozřejmě protestovali a některé dílčí daně se podařilo zrušit. 

V další snaze získat peníze a uplatnit svou moc nad koloniemi však zavedla Británie v roce 1767 Townshendovy zákony. Tato série zákonů zavedla daně na čaj, olovo, barvy, papír a sklo dovážené do kolonií. Proti těmto zákonům se lidé bránili násilím, záměrným odmítáním placení a nepřátelstvím vůči britským agentům.

Vyhlášení nezávislosti

Odpor kolonií vůči Britům rostl a Britové vyslali vojáky do Bostonu ve státě Massachusetts. Jako trest za odpor kolonistů přijal britský parlament čtyři opatření známá jako Intolerable Acts. Tyto zákony měly za cíl kolonie rozdělit, ale nakonec je sjednotily a byly důvodem k uspořádání prvního kontinentálního kongresu v roce 1774.

Poté, co zástupci kolonistů vyzvali Británii, aby nesnesitelné zákony zrušila, reagovala Británie vysláním dalších vojáků. Následovaly boje a kolonie 4. července 1776 oficiálně vyhlásily nezávislost. Dalších několik let zuřila na severoamerickém kontinentu válka za nezávislost, která samozřejmě skončila vítězstvím kolonií. Americká revoluce však neměla za následek jen nezávislost Ameriky, ovlivnila běh celého světa.

Zrušení otroctví

Profesor Jeffrey Rogers Hummel v jednom ze svých článků vysvětluje, že v konečném důsledku americká revoluce přispěla k celosvětovému zrušení otroctví. Tvrdí, že „bez americké revoluce by se situace původních obyvatel Ameriky nezlepšila, osvobození otroků v britské Západní Indii by se výrazně zpozdilo a situace evropských kolonistů v celém britském impériu, nejen těch, kteří se stali Spojenými státy, by byla horší.“

Méně autoritářství

Vliv americké revoluce na mezinárodní šíření liberálních a revolučních ideálů je dobře znám. Její úspěch okamžitě inspiroval protimonarchistická, demokratická nebo nezávislá hnutí ve Francii, Nizozemsku, Belgii, Ženevě, Irsku a na francouzském ostrově Saint Domingue (dnešní Haiti). Revoluce však také změnila trajektorii britské politiky vůči jejím osadnickým koloniím. Úřady začaly být opatrnější při zavádění tvrdé autoritářské kontroly, o kterou se pokoušely před revolucí a britským koloniím po celém světě se tak dýchalo o poznání lépe.

Dopady i po více než 200 letech

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Lucas upozorňuje i na skutečnost, že kdyby k americké revoluci nedošlo, ekonomicky by se celému světu dařilo mnohem hůře. USA je samozřejmostí, stala se ekonomickou mocností hlavně díky své nezávislosti. Ostatní Britské kolonie jsou na tom velmi podobně. Jediné kolonie, které se těšily trvalému hospodářskému růstu, byly britské osadnické dominie: Kanada, Austrálie a Nový Zéland. 

Při pohledu na jiné kolonie v Africe nebo Asii Lucas dospěl k závěru: "Historie ekonomik v těchto částech světa před rokem 1950 ukazuje, že životní úroveň je zhruba konstantní a pohybuje se možná na úrovni 100 až 200 dolarů nad úrovní životního minima." Britský imperialismus tedy nedokázal "změnit nebo zlepšit příjmy více než malých elit a některých evropských osadníků a správců". Předním případem je Indie, která nezaznamenala výrazný trvalý růst až do konce dvacátého století, a Lucas mohl mezi kolonie, které zůstaly chudé, zařadit také britskou Západní Indii a Irsko.