Skladovaní rajčat: Pokojová teplota, stinné místo a prostor, aby se plody neshlukovaly
V kuchyni se skrývá jedno malé, rudé tajemství. Vypadá nenápadně, jr kulaté, trochu chlupaté na...
Čtvrtý okrsek, nebo také „The Fourth Ward“, byl v průběhu historie znám jako jedna z nejnebezpečnějších částí New Yorku. Okrsek se nacházel na Lower East Side a v druhé polovině 19. století byl domovem mnoha drsných nábřežních gangů.
Nejspíš neexistuje nikdo, kdo by neměl sebemenší představu o tom, kdo byl slavný Robin Hood. Jenže zdá se, že rebelující postava, která anglickou kulturou prolézá skrz naskrz, možná ani neměla reálný vzor. A pokud ho měla, tak časem tato postava na sebe nabrala další smyšlené charakteristiky, aby byly příběhy vyprávěné dětem i dospělým, o to více pestřejší a působivější.
Výzkum vědců z Lodže ukazuje, jak se za posledních 6000 let, tedy od neolitu až po novověk (19. století), změnil lidský žvýkací aparát.
Královna Nefertiti za svůj poměrně krátký život nesčetněkrát dokázala, že pod skořápkou krásné a oslnivé ženy se může ukrývat i celá řada skrytých talentů. Co o této egyptské ikoně krásy víme?
25. listopadu 1875 referoval profesor geologie Giovanni Capellini z boloňské univerzity o senzačním objevu, který učinil při čištění dokonale zkamenělé kosti malého druhu vymřelé velryby: nalezl ostrý zářez.
Specialistkami na tetování byly starší ženy. Díky svým dlouholetým zkušenostem s propichováním kožek a kožichů dokázaly tatérky precizně „šít“ i lidskou kůži. Ne náhodou nazývají sibiřské národy tetování slovem „šitie“.
Inuitské děti jsou považovány nejen za přínos pro společnost, ale představují také bezbřehý ventil náklonnosti jak pro své rodiče, tak pro ostatní dospělé, s nimiž přicházejí do styku, a to ve společnosti, která jinak projevování emocí neschvaluje.
„Z počátku, když Eskymáci viděli sňatky prováděné podle našeho způsobu, velmi je uráželo, že nevěsta odpovídala ‚ano‘ na otázku, chce-li svého ženicha za muže. Podle jejich názoru by byla měla nejspíše říci ‚ne‘.“
Archeologii lze oprávněně označit za pravděpodobně „nejšpinavější“ z historických věd, jak záživně popisuje na blogu Švýcarského národního muzea Elias Flatscher, odborný asistent středověké archeologie na univerzitě v Curychu a vědecký pracovník v Agentuře pro výzkum archeologické půdy ve švýcarské Basileji.
V zemi, kde vládne studená, temná a dlouhá zima, má i malý zdroj tepla neocenitelný význam. Grónská mastková či tuková lampa, jak se jí také říká, měla mnoho funkcí: svítila, byla zdrojem tepla i „sporákem“ pro kotlík.