Top 5 nejlepších kempů u vody v Česku. Krásná příroda, skvělé služby a ceny lidové
Nemusíte jezdit k moři, abyste si užili dokonalou letní dovolenou. Česká republika ukrývá kempy,...
Genetici, antropologové a lingvisté dlouho předpokládali, že mluvčí rodiny jazyků na-dené v Severní Americe se během posledních několika tisíc let mísili s příslušníky původních obyvatel, kteří na kontinent přišli ze Sibiře.
Téměř cirkusový kousek se nedávno podařil archeologům v samém centru Paříže. V roce 2014 byly pod místním vlakovým nádražím odhaleny starobylé hroby, které byly součástí 2000 let staré nekropole.
Sousedem Tichomořských ostrovů je Austrálie. Její původní obyvatelé, australští domorodci, nebo jak jim tam „u protinožců“ anglicky říkají „Aborigines”, lidé velice černé pleti, byli skutečně až do doby příchodu bělochů před dvěma stoletími zdaleka nejjednoduššími obyvateli zeměkoule.
V 70. letech 19. století byl starostou Palerma a prezidentem banky Banco di Sicilia. Markýz Emanuel Notarbartolo di San Giovanni se stal první důležitou obětí sicilské mafie poté, co zahájil vyšetřování korupce.
Mýty, pověsti a bajky byly nedílnou součástí života Inuitů. O jejich uchování se zasloužil polární badatel Knud Rasmussen. Vyprávění nejsou o nic méně drsná, než je život v Arktidě.
Otázky na to, zdali se dvě osoby mohly za svého života potkat, patří mezi nejoblíbenější dotazy ve školních testech i vědomostních soutěžích. Jak jste na tom se znalostmi těchto souvislostí vy?
Jako byla na českém území známá siamská dvojčata Roza a Josefína, ve světě popularitu získali bratři Chang a Eng Bunkerovi. Ti se v dospělosti dokázali proslavit po celém světě. A právě po nich dvojčata narozená s jedním tělem dostala název siamská.
„Hluboko v hellamských lesích amerického státu Pensylvánie stával v 19. století nedaleko Toad Road ústav pro choromyslné, kam byli posíláni psychicky narušení pacienti ze všech koutů Pensylvánie. Všichni museli mít svěrací kazajku a byli zamčeni v celách…“
V Římě žilo třikrát více otroků než svobodných občanů. Většina z nich žila v zoufalých podmínkách. Získání svobody proto bylo snem snad každého z nich. Cesta k ní nebyla snadná a zadařilo se jen málokomu. Nabytá svoboda však nebyla bez omezení.
Při brutálních bojích, které se odehrávaly na tichomořské frontě, věřili japonští vojáci, že je čestnější zemřít v boji než se vzdát. Když útočili na nepřítele, jejich bojový pokřik zněl „Tennōheika Banzai“, což v překladu znamená „Ať žije jeho veličenstvo císař“.