Výchova dětí ve středověku. Peklo, které si dnes jen stěží umíme představit
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Stejně jako dnes, tak i ve středověku se k dětské výchově přistupovalo různě. Hodně přitom záleželo na tom, z jaké vrstvy dítě pocházelo. Asi je jasné, že zatímco děti u dvora měly více příležitostí dospět v někoho, komu se bude v životě dařit, chudé děti měly smůlu. Nejenže byly v domácnosti zatíženy těžkými pracemi, ale často je rodiny dávaly do otroctví, neboť si je nemohli dovolit.
Reklama
Bezstarostné dětství ve středověku narušovala všudypřítomná smrt
Ačkoliv vědci našli na dětství ve středověku a dětství v naší době hodně podobností, ve spoustě věcech se od dnešní výchovy středověké dětství lišilo. Hlavním faktorem, který propast rozdílu rozšiřoval, byla zejména vysoká úmrtnost. Smrt doprovázela středověké děti prakticky všude. Až 20 % narozených dětí umřelo dříve, než se dožilo prvního roku. Až 30 % dětí umřelo do věku dvaceti let. Ve středověku se také více kladl důraz na to, aby dítě našlo v životě své uplatnění. Proto rodiče své děti už ve velmi útlém věku zapojovali do chodu celé domácnosti. To, jaké mělo dítě ve středověku dětství, se hodně odvíjelo od toho, do jaké rodiny se narodilo. Štěstí měly hlavně děti šlechty a bohatých měšťanů, kteří své potomky zahrnovali luxusem.
Například u dvora byly děti v úzkém kruhu své matky a chův vychovávány až do věku sedmi let. Potom se jejich život změnil v tom, že se více zaměřily na přípravu do svého budoucího života. Chlapci a zejména pak následovníci trůnu byli vedeni k fyzické zdatnosti, trénovali šermířské umění i jízdu na koni. Děti šlechticů pak byly vedeny k diplomacii, k jazykovým dovednostem a etiketě. Ani výchova dětí v chudých vrstvách obyvatelstva se v ohledu přípravy do budoucnosti moc nelišila. Už v útlém věku rodiče své děti zapojovali do domácích prací. Mělo to samozřejmě i svou odvrácenou stránku, děti často tvrdě pracovaly, což se leckdy neshodovalo s jejich zdravým vývojem.
Měly děti ve středověku vůbec hračky?
První otázka, která vás možná v souvislosti s dětstvím ve středověku napadne, je ta, zdali děti vůbec měly nějaké hračky. Na tuto otázku umí vědci docela dobře odpovědět. Také středověcí rodiče podporovali své děti ke hře. Středověké hračky přitom byly velice podobné těm dnešním. Platí také, že už tehdy byly genderově rozdělené a hodně souvisely s rolí, které mělo dítě v dospělosti převzít. Kluci si hráli s dřevěnými meči, vojáčky a jinými válečnými hračkami. Ke hře jim kolikrát stačilo i obyčejné lano, o které se přetahovali, nebo luk, s nímž cvičili. Ani holčičky ve středověku nepřišly o hru s panenkami. Často vyšívaly či vytvářely různé šperky. Svou hrou předstíraly chování dospělé ženy, která se nejčastěji starala o domácnost a děti.
Milovali rodiče ve středověku své děti?
Co většinu lidí může na středověkém dětství zajímat, je fakt, zda rodiče své děti milovaly. I tady je to hodně individuální. Například bohaté rodiny si mohly dovolit své děti zahrnout luxusem, kdežto chudí lidé se museli svých dětí mnohdy vzdát a prodat je do otroctví, protože si je zkrátka nemohly dovolit. Dětská otroctví ve středověku přitom byla častá. Byla hlavně výsledkem válek, náboženských bojů a politických konfliktů.
O něco lepší variantou pro tyto děti bylo, když byly poslány takzvaně do učení. V domě svého učitele musely pracovat a se vším pomáhat. Za to ale dostávaly jídlo. Přitom ten, kdo si takové dítě do učení vzal, se k němu mohl chovat tak, jak sám uznal za vhodné. Fyzické tresty tedy nebyly ničím výjimečným. I přes tuto stránku však lze obecně říct, že rodiče ve středověku své děti milovali a chtěli pro ně jen to nejlepší. To jim samozřejmě mohli dopřát jen v rámci svých vlastních možností.
