Nizozemská revoluce má svého jasného hrdinu. Vilém I. Oranžský je nazýván Otcem vlasti. Jeho žena mu ale zahýbala s otcem slavného malíře Rubense
Foto: Public domain, Wikimedia commons
4 min
Vilém Oranžský toho za 51 let svého života stihl opravdu hodně. Spíše než v milostném životě mu pšenka kvetla na poli vůdcovském a armádním. V roli vůdce nizozemské revoluce vynikal, ale v manželství s Annou Saskou mu to těžce skřípalo.
Reklama
Vilém Oranžský jako organizátor nizozemské revoluce
Co byste v životě museli udělat, aby vás nějaká země po staletí opěvovala ve své hymně, nazývala vás Otcem vlasti a milovala barvu, kterou nese vaše jméno? No málo by toho určitě nebylo. Vilém Oranžský totiž laťku nastavil pořádně vysoko. Byl to vynikající hrabě, stratég, diplomat, hlavně ale organizátor slavné nizozemské revoluce. Nizozemsko tehdy patřilo pod Španělsko a nizozemské provincie zažívaly tyranii ze strany vládnoucích Španělů. Právě Vilém Oranžský se spolu s dalšími představiteli rozhodl, že tento svár vyřeší jedině vojenskými silami. Přitom na počátku konfliktu mezi Španělskem a Nizozemím stála nejprve otázka vyššího zdanění, která se obyvatelstvu samozřejmě nelíbila, a také náboženská netolerance.
Právě španělský král Filip si přál vykořenit kalvinismus, nizozemští obyvatelé však toužili spíše po tom, aby se různá náboženství vzájemně tolerovala. Vítězství na začátku vůbec nebylo tak jednoznačné, nakonec však vedlo k nezávislosti nizozemských provincií ve Španělsku. Za toto vítězství byl Vilém Oranžský lidem vynášen do nebe. Zbožňovali ho a začali ho nazývat Otcem vlasti. Dokonce o něm v 16. století začali zpívat chytlavou písničku, jež se stala předlohou pro nizozemskou státní hymnu. Tato slova a melodie byla jako státní hymna Nizozemska oficiálně stanovena až 10. května 1932, je jí však dodnes. Stejně tak v Nizozemsku přetrval i další rys, jenž připomíná obdiv k Vilému Oranžskému, a to oblíbenost oranžové barvy.
„Nizozemci milují oranžovou, je totiž barvou otce jejich vlasti Viléma Oranžského, který se ve velkém přičinil o to, aby skončilo utlačování a tyranie, jež Nizozemci zažívali za nadvlády španělského krále Filipa II.“
Jakými povahovými rysy si Vilém Oranžský zajistil obdiv lidu?
Vilém Oranžský to v životě neměl lehké. Král Filip II. za jeho revolucionářské činy na jeho hlavu dokonce vypsal peněžitou odměnu. Přesto byl tento revolucionář svým okolím nazýván optimistou. Vilém Oranžský byl velmi výřečný a v diplomacii se pohyboval jako ryba ve vodě. Možná vás maličko bude zavádět jeho přídomek „Mlčenlivý”. Ten ale získal ne proto, že byl tichý, nýbrž spíše pro jeho velkou diskrétnost. Jenže zatímco jeho stránka vojevůdce vzkvétala, ve svém osobním a zvlášť v milostném životě už tolik nebodoval. Byl celkem čtyřikrát ženatý a jednou rozvedený. Z jeho manželských svazků vzniklo celkem deset dětí. Asi nejvíce se trápil s Annou Saskou, a to hlavně proto, že si ji bral pro peníze. Hlavně kvůli jeho chladnému přijetí začala později Anna svému muži zahýbat. Alespoň se o tom šuškalo.
S Annou Saskou se Vilém Oranžský oženil z chladného kalkulu
Možná i proto, že Anna Saská nepatřila mezi největší krasavice, pro ni Vilém Oranžský nezahořel. Trošku prý kulhala a měla hrbatá ramena. Jenže v nabídce nevěst byla za tu bohatší a právě pro peníze si ji Vilém Oranžský bral. I proto se nelze divit tomu, že manželství Viléma Oranžského a Anny Saské vůbec nebylo šťastné. Mluvilo se o tom, že i dokonce dopisy před svatbou Anně psal Vilémův bratr.
Anna byla divoká, hádavá a věčně nespokojená. Když si ji Vilém přestal úplně všímat, seznámila se s Janem Rubensem – otcem slavného barokního malíře Petera Paula Rubense. S ním měla mít poměr, a dokonce s ním měla zplodit dceru. Ačkoliv v té době žila paralelně i s Vilémem, ten toto dítě za své neuznal. Naopak využil všudepřítomných pomluv, aby se své manželky Anny Saské jednou provždy zbavil. Annu označil jako cizoložnici, a protože se pokusila o sebevraždu, umístili ji do vězení pro blázny. V něm samozřejmě neprospívala, zatímco Vilém se znovu oženil.
