V čem jsou romány Jane Austenové tak aktuální? A proč bychom si je měli přečíst?
Foto: Shutterstock.com
4 min
Nečekaný útok nového typu koronaviru přiměl každého z nás k nalezení si něčeho, co nám pomůže ten strach a nejistotu překonat. Někteří knižní blogeři uvedli, že našli osvobození právě v díle světoznámé britské autorky, kterou není nikdo jiný než Jane Austenová.
Reklama
A statistiky uvádějí, že rozhodně nejsou jediní – ve Velké Británii mezi 15. červnem a 7. listopadem minulého roku, stoupla jejich prodejnost o 20 %. Proslulá autorka to ale v životě rozhodně neměla jednoduché. Byla několikrát rodinou poslána na internátní školu, kde se nakazila tyfem a aby toho nebylo málo, její teta, která jí přijela ošetřovat, zemřela a Jane téměř s ní. Co je tedy na nich tak uklidňujícího?
Vzor vytrvalosti
Po celý život se Jane Austenová (1775-1817) potýkala s velkou nestabilitou, která se zásadně odrazila v její tvorbě. Když jí bylo 25 let, odešel jejich otec rektor do důchodu a farnost předal nejstaršímu synovi. Proto byl zbytek rodiny po dobu dalších osmi let nucen cestovat napříč menšími nemovitostmi a azyly poskytnutými přáteli a příbuznými. Austenová píše a publikuje jen tehdy, kdy pociťuje přítomnost domova a zabezpečení. Nucené stěhování a ztráta rodinného zázemí je patrná ve většině jejích děl. Jasným příkladem je román Rozum a cit, který začíná vyhnáním slečen Dashwoodových a jejich matky nevlastním bratrem a jeho manipulativní manželkou z místa, které bylo od nepaměti jejich domovem.
Všechny postavy věděly, co znamená utrpení
I přesto, že se hrdinky neustále potýkají s těžkými morálními překážkami, vykazují přitom nevídanou sílu a odolnost. Austenová byla také první, která se nebála ukázat, jak může být rodinný život napříč společenskými vrstvami nedokonalý. Předtím měli autoři tendenci rodinu idealizovat a dávat najevo jen její světlé stránky.
Pocit uvěznění a obklopení atmosférou utkanou strachem a frustrací, je něco, co je v současnosti dokonale patrné a potýkal se s tím, anebo stále potýká každý z nás. Podobně jako u jejích protagonistek mohou být procházky na čerstvém vzduchu tou nejlepší osvobozující činností, která se nám nabízí. Elizabeth Bennetová (Pýcha a předsudek) se cítí nejvíce volná, když se prochází po svěžím venkově, je jí jedno, jestli se zašpiní a naplno si užívá odpočinku od rodinných strastí a problémů.
Osobnostní vývoj hrdinek
Když se zaměříme na jednotlivé hrdinky, zjistíme, že každá z nich si projde fází, kdy se musí smířit s tím, že nedostane to, po čem z celého srdce touží. Jinak řečeno se po nich vyžaduje, aby namísto utápění se v sebelítosti přijmuly skutečnost a raději tiše trpěly.
Dalším klíčovým momentem, který může být inspirativní v době nejistoty, je okamžik, kdy si hrdinka uvědomí, že se zmýlila. Psychologové hovoří o tzv. růstovém myšlení – způsobu myšlení založeném na principu, že život je neustály proces přizpůsobování se, čelení výzvám a učení se ze svých chyb. Hrdinky Jane Austenové se vyrovnávají nejen s nejistotou postavení a peněz, ale také s pocitem studu za své činy – poté přichází poučení a nabytí nových zkušeností.
Vypravování, které vám navodí pocit bezpečí
Ve své době byla Austenová stylem psaní naprosto inovativní a stala se inspirací mnoha autorů, jako ne například Gustav Flaubert, Henry James, nebo Franz Kafka. Příběhy vypráví tak, že nám umožňuje žít současně v mysli hlavních postav, ale také si zároveň uvědomit, že jejich domněnky nejsou vždy pravdivé. To všechno čtenáře dokáže přimět přemýšlet, ale zároveň ho i stimuluje a dodá mu pocit klidu. Například v době první světové války bylo dílo Austenové tak úzce spojeno s poskytováním útěchy, že bylo lékaři předepisováno vojákům, kteří utrpěli těžkým šokem, anebo zdrcující ztrátou.
