V australské hoře už 6000 let doutná oheň. Uhasit nejde a jeho původ je záhadou
Foto: Reinhard Kraasch, CC-BY-SA 4.0 DE, Creative Commons
3 min
Šedivý popel, rudá půda a sirný dým stoupající z puklin. Kdo na toto místo poprvé narazil, musel mít dojem, že stojí na okraji pekla. Pod nohama zde totiž žhne něco, co nikdo nehlídá a co nikdy nevyhasne. Přitom nejde o sopku.
Reklama
Nekonečný dým
Starověký Řím měl svůj posvátný oheň ve Vestině chrámu, o který se starala skupina panenských kněžek. Jejich plamen symbolizoval věčnost města a přežil jen díky neustálé péči. Zvláštní je, že na druhém konci světa existuje oheň, který takovou péči nikdy nepotřeboval. Je starší než Řím i než písmo a hoří bez jediného dozorce.
Místo leží zhruba 200 kilometrů severně od Sydney, v chráněné přírodní rezervaci. Oficiálně se hora jmenuje Mount Wingen, což v jazyce domorodého kmene Gamilaraay znamená přibližně „ohňová“ či „hořící“ hora. Svět ji zná spíš pod anglickým názvem Burning Mountain, tedy Hořící hora. Z povrchu stoupají oblaka kouře, okolí pokrývá popel a půda má výrazně červený odstín.
První evropští osadníci si byli jistí, že mají před sebou sopku. Odpověď na otázku, co se pod zemí opravdu děje, přinesl až rok 1829, kdy geolog a průzkumník Thomas Mitchell celou oblast zmapoval. Žádné magma tam nenašel.
Domorodci mají své vlastní vysvětlení. Podle jejich vyprávění rozdělával kdysi dávno u úpatí hory oheň jeden muž z kmene, když si ho odnesl ďábel do hlubin země. Zpátky už se nedostal, a tak horu zapálil, aby své lidi varoval. Jeho vzkaz zněl jasně: k tomuto místu se nepřibližujte.
Uhlí, které se nikdy nepřestalo pálit
Realita je prozaičtější. Uvnitř hory hoří obyčejné uhlí. Uhelné sloje se táhnou přes celou východní Austrálii, jenže právě tahle je jediná, kde se uhlí kdysi vznítilo a už nikdy nepřestalo hořet. Oheň se ukrývá zhruba 30 metrů pod povrchem a nešlehají z něj žádné plameny. Posouvá se pomalu, asi o metr za rok.
Žár je přesto dost silný na to, aby v okruhu přibližně půl hektaru zničil všechnu vegetaci. Hoření postupuje na jih a za zhruba 6000 let vytvořilo podzemní pás dlouhý asi 6 kilometrů. Podle odhadů vědců se to stalo před šesti tisíci lety, někteří badatelé však připouštějí, že oheň hoří ještě mnohem déle.
Proč tedy neslábne? Vysvětluje to docentka ekologie Tina Bell z univerzity v Sydney: „Oheň má v zásadě tři složky: palivo, kyslík a zdroj tepla. Teoreticky, pokud se všechny tři faktory nikdy nevyčerpají, oheň může trvat věčně.“ Uhlí je v hoře zatím dost a vzduch se k němu dostává puklinami ve skále.
Největší záhadou ale zůstává začátek celého příběhu. Podle odbornice se dodnes neví, co oheň zažehlo. Jednou z možností je blesk, který pronikl skalní puklinou k zásobám uhlí. Stejně dobře ho ale mohl založit člověk.
Uhasit, nebo nechat hořet?
Zásah do ohně by byl podle ekologů zbytečně náročný. Uhlí hoří hluboko pod zemí a dostat se k němu by bylo hodně obtížné. Tina Bell proto s hasicí akcí nepočítá: Dokud žár nezpůsobuje výraznější problémy, zásah podle ní nemá smysl.
Oheň tedy žhne dál, nepozorovaně a bez svědků. Zdá se, že příroda dokázala to, co Římanům s celým sborem kněžek nevyšlo: udržela oheň naživu po tisíciletí. A možná bude hořet ještě tehdy, až si nikdo nevzpomene, že jsme se kdy ptali, kdo ho vlastně zapálil.
