Kámen v poušti vypadá, jako by ho někdo rozřízl laserem. Vědci nenacházejí vysvětlení
Foto: Pexels
3 min
Představte si žhavou pustinu, kde se široko daleko nic nehýbe. A pak se před vámi objeví obrovský pískovcový útvar, který stojí na dvou drobných podstavcích a uprostřed je rozdělen úzkou, hladkou spárou. Řez je tak rovný, až se nechce věřit, že ho vytvořila příroda.
Reklama
Balvan, který zpochybňuje zdravý rozum
Skála Al Naslaa je dnes jedním z nejzáhadnějších geologických útvarů arabské pouště, a přesto ji zná jen zlomek cestovatelů.
Leží poblíž oázy Tajmá v provincii Tabuk na severozápadě Saúdské Arábie. Okolní krajina je prázdná a zlatavá, takže se dvě poloviny balvanu na jejím pozadí vyjímají o to dramatičtěji. Měří zhruba 6 metrů na výšku a 9 metrů na šířku. Obě části nespočívají přímo na zemi, ale opírají se o malé přírodní výstupky. Vyvolávají tak dojem, že se téměř vznášejí.
Právě ta křehká rovnováha budí největší otázky. Jak by mohl tak velký kus kamene vydržet tisíce let stát v poušti a nezřítit se? A proč je řez tak čistý, bez zubatých okrajů, které by člověk čekal po přirozeném rozlomení?
Co o vzniku říkají teorie
Jednoznačná odpověď neexistuje a odborníci se dodnes dohadují. Nejčastěji se zmiňují tři vysvětlení:
- Eroze: část geologů věří, že za vším stojí miliony let práce větru, vody a prudkých teplotních výkyvů, které kámen postupně popraskaly.
- Zemětřesení: silný otřes mohl balvan rozlomit v jediném okamžiku a obě poloviny pak zůstaly na svých místech.
- Dávné lámání kamene: někteří badatelé připouštějí zásah lidských rukou a starověké kamenické techniky.
Lidé z oblasti mají vlastní výklad. Podle místních legend je skála dílem nadpřirozených sil a v arabském folkloru se vyprávějí příběhy o džinech, kteří krajinu tvarovali. Útvar tak dlouho patřil spíš do světa vyprávění než do učebnic.
Hladký řez, rytiny a přírodní bruska
Jednu z možných nápověd skrývá samotný povrch spáry. Podle jedné hypotézy hladký řez usměrňoval větrné proudy nesoucí písek. Úzkou mezerou proto po tisíciletí proudil jakýsi přírodní brusný papír, který hrany postupně vyhladil do téměř geometrické podoby. Pokud je to pravda, mohla být původní trhlina docela obyčejná a její dokonalost by byla výsledkem dlouhého, trpělivého leštění samotnou přírodou.
Skála je navíc cenná i z pohledu archeologie. Na jejím povrchu se dochovaly tisíce let staré petroglyfy, rytiny koní a přímorožců. Lidé tedy tuto podivuhodnou věc znali a zjevně jim připadala důležitá. Z lokality to činí nejen geologickou kuriozitu, ale i svědectví o životě v poušti dávno před dnešními cestovateli.
Jak se k záhadě dostat
Al Naslaa je dobře dostupná autem a zájemci mohou využít i organizované prohlídky s průvodcem. Cesta pouští se vyplatí hlavně kvůli pocitu, že stojíte před něčím, co se vymyká jednoduchému vysvětlení.
Řez, rovnováha i prastaré rytiny dohromady vytvářejí obraz, který rozněcuje fantazii. Stačilo by tisíciletí větru a písku, aby vznikl tak dokonalý tvar? Nebo se na něm podílelo něco, co ještě neznáme? Záhada zůstává otevřená a každý návštěvník si ji může vyložit po svém.
