Jak poznáte, že staré hodinky po dědovi mají velkou cenu
Foto: pexels
4 min
Kdo by si nepamatoval ten zvuk? Tichounké cvakání zásuvky v dědečkově příborníku, vůni staré kůže, oleje a tabáku a v krabičce od bonbonů mezi knoflíky a klíči od dávno neexistujících zámků cosi kovového, co těžce spočinulo v dlani.
Reklama
Možná ho máte dodnes na chalupě nebo na půdě. Nenápadné hodinky s černým ciferníkem, které kdysi nosil táta do práce a dědeček na procházku s voříškem. A přitom to může být jeden z nejhledanějších kousků československého hodinářství.
Legenda z Nového Města nad Metují
Řeč je o náramkových hodinkách PRIM Letecké Automatic, které vznikaly pro Československou lidovou armádu v podniku ELTON v Novém Městě nad Metují. Pokud vám připomínají civilní PRIM Sport II, máte dobrý postřeh. Armádní speciál z nich designově vycházel, jenže dostal do vínku to nejlepší, co tehdejší hodináři uměli: černý ciferník, jasně čitelné luminiscenční indexy, arabské číslice a robustní pouzdro. Prostě hodinky, na které se dalo spolehnout, když šlo do tuhého.
Na zápěstích pilotů stíhaček a vrtulníků byly symbolem hrdosti i spolehlivosti. V době, kdy se na západní značky mohlo jen snít, tikalo na rukou československých letců něco vlastního, poctivého a vyrobeného doma.
Příběh, který začal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let
Na přelomu 70. a 80. let zadalo Ministerstvo národní obrany požadavek na odolné automatické hodinky pro vojenské letectvo. Do výzbroje ČSLA se dostaly v roce 1983. Uvnitř tikal mechanický kalibr 96 s automatickým nátahem a 21 kameny, což bylo poctivé strojní srdce bez baterie a bez elektroniky. Stačilo pohybovat rukou a hodinky běžely dál.
Dělaly čest domácímu průmyslu. Musely vydržet vibrace, výkyvy teplot i dřinu v kokpitech vojenských letadel. Tehdy je vojáci dostávali jako běžnou výstroj a stály pár korun československých. Dnes se po nich shánějí sběratelé po celé republice a pro mnohé z nich jsou svatým grálem.
Jak poznat originál? Pozor na největší omyl
Mezi lidmi koluje pověra, že pravé vojenské hodinky musí mít na ciferníku letecký znak nebo emblém letectva. Pravda je přesně opačná. Originální kusy dodané armádě v roce 1983 měly ciferník zcela čistý, bez jakýchkoli leteckých symbolů. Ciferníky s dodatečně natištěnými znaky jsou novodobé předělávky.
Pravým poznávacím znamením je vyražené evidenční číslo na zadním nerezovém víčku, takzvaném dýnku. Právě to si otočte a prohlédněte jako první. Druhým krokem je kontrola strojku, který by měl být původní, tedy kalibr 96.
Jinými slovy: čím víc se hodinky tváří jako vojenské, tím víc je třeba být ostražitý. Skutečný armádní kus je překvapivě skromný, a právě v té skromnosti je jeho kouzlo.
Kolik to dnes stojí a proč se vyplatí hledat
Zatímco v osmdesátých letech šlo o běžně přidělovanou výstroj, dnes je z nepoškozených originálů vyhledávaná sběratelská lahůdka. Pokud doma najdete autentické hodinky s doložitelným evidenčním číslem na dýnku a původním strojkem, držíte v ruce hodnotu v řádu desítek tisíc korun. Z kousku, který léta ležel mezi šrouby a staršími pohlednicemi, se najednou stává rodinný poklad.
Právě vysoká cena ale přilákala i napodobeniny. Pokud tedy zvažujete prodej na Aukru nebo v aukčním domě, nechte si hodinky nejdřív posoudit znalcem. Zachráníte si nervy a možná i pár tisíc korun.
A teď si představte ten moment. Otevřete zásuvku po dědečkovi, odsunete krabičku s knoflíky a mezi nimi leží hodinky, které tu čekaly čtyřicet let. Otočíte je. Na dýnku je evidenční číslo, na ciferníku žádný znak. Možná právě teď stojíte před největším objevem své rodiny. Zkuste se podívat. Nikdy nevíte, co na vás z půdy mrkne.
