Může špenát škodit ledvinám? Jak je to s obávanou kyselinou šťavelovou
Foto: Pexels
4 min
Špenát patří mezi nejzdravější druhy zeleniny, ale jeho vysoký obsah kyseliny šťavelové vyvolává obavy. Rebarboru kvůli tomu už téměř nejíme, ale špenát si dopřáváme často. Jak ho připravit, aby vám neškodil?
Reklama
Když se řekne zdravá strava, špenát se objeví mezi prvními. Železo, vitamíny, antioxidanty – tahle listová zelenina má zkrátka skvělou pověst. Jenže pak přijde někdo s informací o kyselině šťavelové a ledvinových kamenech, a najednou nevíte, jestli si ho máte dát k obědu, nebo ho raději obejít velkým obloukem. Pravda je někde uprostřed – a záleží hlavně na tom, jak špenát připravíte a s čím ho zkombinujete.
Proč na úpravě záleží víc, než byste čekali
Kyselina šťavelová, která je ve špenátu přirozeně obsažená, se při tepelné úpravě částečně vyluhuje do vody. Vaření ve větším množství vody dokáže snížit obsah oxalátů o 30 až 80 procent. To je zásadní rozdíl oproti konzumaci syrového špenátu v salátech. Samozřejmě, s vodou odejde i část vitamínů, ale pokud máte obavy o ledviny, je to rozumný kompromis.
Vápník jako nečekaný spojenec
Existuje jednoduchý trik, který funguje překvapivě dobře. Konzumace potravin bohatých na vápník společně se špenátem – třeba jogurtu, tvrdého sýra nebo mléka – může výrazně snížit vstřebávání oxalátů. Vápník se totiž s kyselinou šťavelovou spojí už v trávicím traktu a vytvoří nerozpustné sloučeniny, které tělo vyloučí, aniž by se dostaly do ledvin.
Takže paradoxně: špenát se sýrem nebo smetanou není jen chutná kombinace, ale i funkční z hlediska prevence. Naši předkové to možná tušili intuitivně.
Kdo by měl být obezřetnější
Pro zdravého člověka bez historie ledvinových kamenů se obecně uvádí bezpečný denní příjem oxalátů kolem 200-300 mg. Jenže jedna porce špenátu (zhruba 100 gramů) může obsahovat 600-900 mg oxalátů. U lidí s chronickým onemocněním ledvin, genetickou predispozicí k hyperoxalurii nebo těch, kdo už ledvinové kameny měli, se doporučené limity snižují na 50-100 mg denně.
V zahraničí – především v USA, Velké Británii nebo Austrálii – se této problematice věnuje větší pozornost. Americká National Kidney Foundation například pro rizikové pacienty doporučuje individualizované diety s přísným omezením oxalátů. V Česku se o tom mluví méně, přestože počet pacientů s nefrolitiázou roste.
Alternativy, které stojí za vyzkoušení
Pokud patříte mezi rizikové skupiny nebo prostě chcete být opatrnější, existují listové zeleniny s výrazně nižším obsahem kyseliny šťavelové. Kadeřávek, čínské zelí, hlávkový salát nebo římský salát nabízejí podobné nutriční benefity bez oxalátové zátěže. Mangold je sice často zmiňován jako alternativa, ale pozor – i ten obsahuje poměrně dost oxalátů, byť méně než špenát.
Zajímavé je, že obsah kyseliny šťavelové se liší i mezi jednotlivými odrůdami špenátu. Mladé lístky ji mají méně než starší, větší listy. A některé výzkumy naznačují, že hydroponicky pěstovaný špenát může mít nižší koncentrace díky přesné kontrole živin – ale to zatím není pravidlem.
Co říká věda o střevních bakteriích
Fascinující kapitolou je role střevního mikrobiomu. Bakterie Oxalobacter formigenes dokáže rozkládat kyselinu šťavelovou přímo ve střevech, čímž snižuje její vstřebávání. Lidé, kteří tuto bakterii nemají – třeba po opakovaném užívání antibiotik – mohou být náchylnější k tvorbě ledvinových kamenů. Výzkum probiotik s touto bakterií jako prevence je teprve v počátcích, ale směr je to slibný.
Špenát rozhodně není tichý zabiják, jak se občas dramaticky píše. Je to výživná zelenina, která si zaslouží místo v jídelníčku – jen je dobré vědět, jak s ní zacházet. Povařit, zkombinovat s vápníkem, nepřehánět porce. A pokud máte problémy s ledvinami, poradit se s lékařem. Někdy jsou ta nejjednodušší řešení zároveň ta nejúčinnější.
