Slovanské ženy se těšily v zahraničí jedinečné pověsti. Jako zcela věrné byly popsány anglickému králi

„Kdybys za něco stála, muži by tě milovali a ty by sis určitě vybrala někoho, kdo by tě připravil o panenství."

Termín Slované se používá výhradně v souvislosti s obyvatelstvem, které se v české kotlině objevilo na počátku 6. století n. l. a s dalšími nositeli kultury, která předcházela rozšíření křesťanství ve střední a východní Evropě. Ti byli v raně středověkých pramenech označované jako Sklavinii, Sklavenoi atd., vysvětluje Giuseppe Maiello ve své habilitační práci na téma Polarita sexuality a smrti Soubor etno-antropologických studií.

Promiskuita v přírodě od pradávna

Díky podrobným popisům arabských cestovatelů z 10. století, jako byl al-Mas`ūdi, máme konkrétní důkazy o promiskuitním sexuálním chování v dobách, kdy už se to začínalo poměrně tvrdě trestat. Ibn-Fadlán například píše o neruských obchodnících nebo cizincích na ruském území, „souložili bez zábran na veřejnosti na trzích, před zraky ostatních" nebo se zmiňuje o družinách, které pořádaly erotické zábavy.

Přečtěte si také

7krát ročně styk s cizincem: Cizoložství v královské rodině odstartovalo pradávný sexuální festival

10. 12. 2022

Podle Giuseppe Maiella hluboko v „křesťanské" éře české, ruské nebo polské ženy během slunovratu a rovnodennosti odcházely večer z domu, aby se společně s vesničany zúčastnily svátků spojených s přírodními kulty nebo se oddávaly rituálům, které církev považovala za ďábelské, protože se konaly v doprovodu hudby, masek, kostýmů, s medovinou, omamnými látkami, a především volným sexem.

Křesťansky to jen vypadá

Za to se účastníci setkali s výčitkami a obviněními ze strany křesťanských kazatelů. Aby mohla církev, ať už katolická nebo pravoslavná, tomuto jevu zabránit, musela slovanské svátky zakázat nebo je nahradit takovým způsobem, aby se jejich symbolika dala alespoň navenek označit za křesťanskou.

Zcela věrné Slovanky

Stojí za povšimnutí, že pokud pomineme tyto rituály a schůzky v přírodě, těšily se slovanské ženy v zahraničí jedinečné pověsti. Jako „zcela věrné" je v 8. století popisuje Mauritius Strategikon v dopise zaslaném někdy mezi lety 744 a 747 anglickému králi Aethibaldovi, tak císař Lvov a samotný svatý Bonifác.

Věrnost, poctivost, úcta byly obecně platné a přirozené vlastnosti celé slovanské společnosti. Skutečnost, že užívání těchto termínů v oblasti slovanských manželských vztahů odporují pojmům, jako je cizoložství a smilstvo, vyplývá pravděpodobně z toho, že tyto pojmy byly pro tento typ společnosti zcela neznámé a že představovaly pouze mentální uchopení určitého způsobu bytí, který by byl jinak pro církevního pozorovatele nepochopitelný, vysvětluje autor Giuseppe Maiello.

Patriarchální požadavek muže na bezúhonnost nevěsty byl tedy neznámý a dozvuky tohoto postoje jsou patrné i ve stoletích, která následovala po raném středověku. Dnes je cizinec, který s údivem zjistí, že česká dívka je velmi zkušená v milostných praktikách navzdory skutečnosti, že neexistuje prakticky žádný feminismu, a to i ve velkých městech, dostává odpověď: „Není důležité, co jsem dělala předtím, ale jak se budu chovat teď.“

Mužský zástup

Slovanské ženy se jako symbol plodnosti obecně těšily až magické úctě. Mimochodem, i v pozdější době byla žena považována za manželku pouze tehdy, pokud alespoň jednou porodila, tj. zplodila nový život. Žena jako taková nemohla zůstat neproduktivní, stejně jako pole, a stejně jako v ostatních kulturách světa. Slovanské ženě se tolerovalo, ba byla přímo povzbuzována, aby přijala muže do svého lůžka, který by zaujal místo jejího právoplatného manžela v případě jeho nemoci, impotence nebo nepřítomnosti.

Promiskuitní chování obou pohlaví bylo ve společnosti běžné. Zprávy z 10. století již hovoří o trestech za cizoložství. Tyto zprávy však pouze potvrzují, jak bylo snadné najít „ztracenou harmonii" s přírodou, kterou křesťanský svět ztratil.

„Ženě, která se dopustila cizoložství, odřezali stydké pysky, odříznutou kůži pověsili na dveře domu, kde žila, aby naháněla hrůzu těm, kdo do něj vstoupili," dozvídáme se od autora habilitační práce Giuseppe Maielloeho.