Skrytý drahokam: Na místě několika starověkých civilizací stojí jako kůl v plotě katolický kostel
Foto: Farzin Izaddoust dar / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
4 min
Tentokrát letíme do Íránu, kde se nachází mnoho starobylých kostelů, které patří k náboženským menšinám v zemi, z nichž největší část tvoří ta křesťanská.
Reklama
Objevíme půvabnou venkovskou vesnici Sohrol nedaleko města Šabestar v hornaté oblasti provincie Východní Ázerbájdžán, jednoho z nejstarších území Íránu, které bylo kolébkou křesťanství v Persii. Stojí zde katolický kostel svatého Jana, známý také jako kostel Sohraqeh. Byl postaven kolem 5. století a v roce 1840 jej Samson Makincev, ruský generál ve službách Íránu za éry kádžárů, přestavěl z cihel na základech původní starobylé stavby.
Architektonický klenot
Jedná se o mimořádný příklad sasánovského architektonického stylu, který charakterizuje předislámskou Perskou říši (224–651), období, které znamenalo jedny z největších úspěchů íránské civilizace. Charakteristickými znaky tohoto stylu jsou: špičaté věže připomínající sopečný kužel Velkého Araratu, upevněné nad klenutými stropy na válcovém bubnu (na vnější straně obvykle polygonálním); vertikální zdůraznění celé stavby; kamenné klenuté stropy. Kostel byl v roce 1968 zapsaný na Seznam íránského národního dědictví.
Záchrana a obnova
Vloni začal projekt obnovy a posílení starobylého kostela svatého Jana, jak oznámil zástupce ředitele iránského cestovního ruchu Alireza Quchi. Projekt zahrnuje posílení hlavní konstrukce kostela a jeho základů a také opravu poškozených částí, vyplnění drobných trhlin a vybudování opěrných zdí pro stabilizaci terénu před případnými sesuvy půdy, řekl tehdy Quchi. Opravné práce na historické struktuře pokračují již několik let, aby byla silnější, dodal úředník. Írán je domovem několika starověkých a historických kostelů. Křesťané, židé a zoroastriáni jsou nejvýznamnější náboženské menšiny v zemi, přičemž křesťané tvoří většinu.
Starověké civilizace a království
Íránský Ázarbájdžán byl centrem několika starověkých civilizací. Tvořil část starověkého arménského království Urartu a později historické země Media. Ve 4. století př. n. l. ho dobyl Alexandr Veliký a dostal jméno Atropatene po jednom z Al exandrových vojevůdců Atropatovi, který zde založil malé království. Arméni přijali křesťanství kolem roku 300 našeho letopočtu a byli prvními lidmi, kteří tak učinili jako národ. Asi 50 let po chalcedonském koncilu (roku 451) Arméni zavrhli christologická rozhodnutí koncilu a stali se arménskou apoštolskou (pravoslavnou) církví.
V roce 1740 pomohl zakladatel arménské katolické církve Abraham Petros I Ardzivian uvést arménskou katolickou církev do trvalého společenství s Římem. V listopadu bylo vyhlášeno příměří ve druhé brutální válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Stovky arménských kostelů se však na základě dohody o příměří stanou součástí převážně muslimského Ázerbájdžánu. Některé proslulé arménské církevní struktury, které budou nyní pod ázerbájdžánskou kontrolou, zahrnují klášter Amaras založený svatým Řehořem a svatým Grigorisem ve 4. století, baziliku Tsitsernavank a klášter Dadivank.
Oceněná fotografie
Fotografie arménského kostela svatého Jana získala první místo v roce 2020 v soutěži „Wiki miluje památky“. Fotografie byla pořízena den po sněhové bouři a odeslána do soutěže. Soutěže se zúčastnili fotografové z Německa, Francie, Itálie a dalších zemí.
