Socialistický sen o vlastním televizoru: Realita cen a výplat
Foto: xavigm99 / Depositphotos
4 min
Mnohdy slýcháme, že za období socialismu bylo lépe, ceny byly nižší a člověk měl lepší životní úroveň. Je tomu však opravdu tak? V následujícím článku se podíváme na to, jak moc jste museli šetřit na pračku, a za kolik jste v obchodě pořídili novou televizi nebo třeba obyčejný šampon.
Reklama
Aby toto bylo možné alespoň lehce srovnat, je potřeba vědět, kolik byl průměr plat v dané době. Nejčastější výdělek se pohyboval mezi 2000 a 2500 Kčs a měla ho víc než čtvrtina lidí. Nad 5000 korun si domů nosilo ale už téměř 53 900 lidí, tedy 1,5 procenta pracovníků.
Když se technika stává luxusem
Elektronika za socialismu byla velkým luxusem. Ceny televizorů, radií a dalších elektronických zařízení byly vysoké a často bylo potřeba na nákup šetřit delší dobu, a když už bylo našetřeno, tak nebylo úplně jednoduché váš vysněný přístroj sehnat. Státní podniky jako Tesla měly monopol na výrobu a distribuci elektroniky, což vedlo k vysokým cenám a omezenému výběru. Zahraniční elektronika byla téměř nedostupná, a pokud se na trhu objevila, byla extrémně drahá a dostupná pouze pro úzkou skupinu lidí.
Televizory a rádia v socialistickém Československu byly významným symbolem sociálního statusu, neboť jejich ceny představovaly několik průměrných měsíčních výplat. První televizory začala vyrábět Tesla Strašnice za 4 400 Kčs a svým vzhledem připomínal rádio. Barevné televize měly cenovku okolo 12 400 Kčs, což je činilo nedostupnými pro mnohé domácnosti, ledaže si je pořídily na splátky.
Lepší lednička značky Calex vás vyšla podobně jako černobílá televize za 4500 Kčs. Pokud jste se spokojili i s průměrnější značkou Elektrosvit, postačily vám na její koupi 2000 Kčs. Pokud vás už omrzelo chodit s prádlem do veřejných prádelen, mohli jste si pořídit pračku značky Tatramat. Cenově levnější varianta s vrchním plněním vás vyšla na 6000 Kčs, s bočním plněním potom na 6500 Kčs.
Čekání na Škodu
Automobil byl v éře socialismu symbolem statusu a privilegia. Čekací doby na vůz mohly trvat několik let a ceny byly vzhledem k průměrným výdělkům extrémně vysoké. V dnešní době nám postačí průměrně 10 platů na to, abychom si mohli pořídit nový vůz. V době socialismu bylo takových platů potřeba alespoň 29. Ten, kdo měl však auto, pak jezdil za velmi nízké ceny pohonných hmot, které se pohybovaly okolo 5 Kčs/ litr.
Tak pro který se rozhodnete? Škodovka, Trabant, Fiat nebo snad krásného Žigulika? Pokud jdete po nejlevnější variantě, bude to určitě Trabant, ten v té době vyšel na necelých 37 000 Kč. Takový Fiat 126p jste pořídili za 42 tisíc Kčs a škodovka v modelu 105 S za 56 tisíc Kčs.
Krása a čistota v omezeném režimu
Drogerie byla za socialismu často vnímána jako druhořadé zboží. Sortiment nebyl příliš široký a mnohdy se lidé setkávali s nedostatkem populárních produktů. Ceny těchto produktů byly relativně nízké, avšak vzhledem k jejich kvalitě a dostupnosti to nebylo vždy vnímáno jako výhoda. Základní hygienické potřeby byly dostupné, ale luxusní kosmetika nebo zahraniční značky byly vzácné a nákladné, pokud byly vůbec k dispozici. Nedostatky na trhu ženy zvládaly hravě a svou vynalézavostí a zručností si mnoho věcí dokázaly vyrobit či přetvořit k obrazu svému.
V domácnostech stál běžně na vanách březový šampon, kopřivový nebo žloutkový šampon, který vycházel na 6 Kčs. Kdo měl větší štěstí a víc peněz, tak se sem tam mohl dostat i k šamponu značky Schauma, která se prodávala pouze v Tuzexu a často podpultově.
Kdo neměl na hlavě alespoň tunu tužidla, jako by nebyl. Trendem v té době byly vyčesané, natupírované vlasy, které musely vydržet celý den. Proto hlavním pomocníkem v každé domácnosti byl Lybar, lak na vlasy za 19 Kčs. Jak jsme už zmiňovali, ženy byly opravdu vynalézavé; v této době to často ani jinak nešlo. Proto často místo laku na vlasy postačilo pivo nebo cukrová voda, které plnily stejný účel jako lak na vlasy.
