Legendární řecké lodě vládly Středozemnímu moři po mnoho let
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Rychlá, obratná a nebezpečná triréma byla nejobávanější lodí starověkého Řecka. Díky mohutným bronzovým beranidlům a vysoké manévrovatelnosti působila nepřátelským loďstvům obrovské ztráty.
Reklama
Chlouba řecké flotily
Pojem triréma označující tyto téměř nepřemožitelná plavidla je někdy zaměňován s označením triéra, přičemž významem oba termíny popisují bitevní loď se třemi řadami vesel. Pojmy se tak prakticky liší pouze dobou svého užívání.
Trirémy byly vrcholem rozvoje námořní techniky starověkého Řecka. Vznikly z původních birém, které měly pouze dvě řady vesel, přičemž prvními konstruktéry těchto lodí byli Korinťané. Historikové však někdy prvenství přičítají také Féničanům či Libanoncům. V pátém století př. n. l. měly athénské loděnice kapacitu více než 300 trirém.
Řekové považovali triéry za živé bytosti, z nichž každá měla posvátný charakter. I proto dostávaly jednotlivé lodě svá jména, která byla zpravidla vždy ženského rodu. Jejich charakteristické oči umístěné po obou stranách přídě jim sloužily k orientaci na moři, chodníky vyčnívající z přídě byly jejich ušima a plachty pak křídly.
Lodě zajišťovaly desetitisíce pracovních pozic
Trirémy byly rychlejší a stabilnější než jejich předchůdci, ale jejich výroba byla nákladná. Pokud však byla loď v bitvě poškozena, mohla být po opravách stále využita. Při správné údržbě mohly triéry zůstat ve službě 20 až 25 let, než byly vyřazeny z provozu nebo prodány jako válečné přebytky. Historie zaznamenala některé z nich, které pluly více než 80 let.
Athénská flotila se pyšnila více než 50 000 veslaři, z nichž jen málo bylo otroků nebo cizinců. Většina z nich patřila k tzv. thétům, občanům z řad námezdních dělníků, kteří si nemohli dovolit hradit náklady na zbrojení, jak to museli dělat vojáci. Rozvoj námořnictva jako opory athénské demokracie v 5. století př. n. l. zvýšil vliv této společenské třídy ve vztahu k aristokracii. Není náhodou, že řečtí filozofové často označovali své vůdce jako kormidelníky řídící loď – stát.
Uzpůsobeny k nárazu
Nejobávanější zbraní trirémy bylo bronzové beranidlo připevněné k přídi lodi. Zuřivé starověké námořní bitvy se vedly tak, že se Řekové snažili narazit do boku nepřátelské lodi a buď prorazit trup, nebo poškodit vesla, aby ji znehybnili. Typickou taktikou pak bylo taranovat nepřátelskou loď a rychle se stáhnout, aby se mohla potopit.
Symbolika lodí
Desítky trirem se začátkem zimy vracely do Athén k přezimování. Pokud u jejich přídě plavali delfíni, bylo to dobré znamení, protože se věřilo, že tato zvířata zachraňují námořníky před utonutím. Každá triéra prošla v přístavu opravami a čištěním.
Trirémy v současnosti
Dnes archeologové usilovně hledají jakékoli hmotné pozůstatky trirém z 5. století př. n. l. v celém Středomoří. Protože lodě byly vyrobeny z měkkého dřeva a náchylné k lodním červům a hnilobě, je obtížné, ne-li nemožné, nalézt v teplých mořských vodách dobře zachovalé vraky.
Jedním z nejcennějších archeologických nalezišť je vojenský přístav Pireus, který byl domovem mocné athénské flotily na vrcholu její moci v 5. stol. př. n. l. Archeologové byli nadšeni, když našli pozůstatky několika starověkých loděnic, které jim pomohly lépe pochopit nejen to, jak se trirémy stavěly, ale také jak se udržovaly. Pátrání po těchto někdejších lodích, které ovládaly Středomoří, a po tom, co mohou prozradit o kultuře stavby lodí nejen ve starověkých Athénách, nadále pokračuje.
