Marie Terezie měla jeden velký stravovací zlozvyk. Zřejmě přispěl k její kulaté postavě
Foto: Martin van Meytens – Buchscan, Volné dílo, Creative Commons
3 min
Marie Terezie nebyla k přehlédnutí ani charakterem, ani postavou. Jako mladá dívka působila křehce, ale s léty se její silueta znatelně zaoblila. Dvůr i pozdější generace si kladly otázku, zda za to mohla péče o početnou rodinu, nebo prostá chuť k jídlu.
Reklama
Jedla jako šlechtična své doby, a přesto přibírala
Kdo si představuje panovnici u prohýbajícího se stolu, mýlí se. Zatímco ve středověku se stolovalo dvakrát denně, ale vydatně, v 18. století se ustálila tři jídla denně, a to střídmější. Šlechta sice měla přístup k vybraným pochoutkám, přejídání ale nebylo zvykem. Víra učila zdrženlivosti a nabitý program vladařům na dlouhé hostiny stejně nenechával prostor.
Marie Terezie byla navíc zbožná a pracovitá. Sotva by trávila dny nad mísami s pečeněmi a mezitím podepisovala listiny.
Její zdraví poznamenalo i to, že přivedla na svět šestnáct dětí. Později ji trápily otoky nohou a pohybovala se čím dál hůř. Po náhlé smrti manžela Františka Štěpána Lotrinského v roce 1765 se navíc oblékala už jen do černého a upadla do hluboké melancholie.
Ve zdánlivě spořádaném jídelníčku se přesto ukrývala jedna výrazná slabost.
Každé ráno hrnek čokolády
Tou slabostí byla horká čokoláda, která byla ve vyšších kruzích tehdy v módě. Panovnice ji pila každé ráno stejně samozřejmě, jako dnes mnozí sáhnou po kávě. Snídani jí často nahradila celou, nanejvýš k ní ukousla kousek pečiva.
Oběd tvořila polévka a masitý chod, večeře bývala bohatší. Ráda měla grilované ryby se zeleninou, nejvíc ale holdovala dezertům. Dobové prameny například uvádějí, že ji ve městě Vác uvítali pečeným jablkem s medem a skořicí. Uzobávala sušené i kandované ovoce a pila sladká vína, zejména tokajské a muškátové.
Právě nadbytek cukru pravděpodobně přispěl k nadváze a vysokému tlaku. Po ztrátě manžela se její zdraví zhoršilo ještě rychleji; smutek zahánila sladkostmi a začala se potýkat s dušností.
Přesto měla pevnou konstituci. Přežila pravé neštovice a zlomil ji až zápal plic, kterému podlehla ve ual 63 letech. Pitva odhalila, že jedna plíce nefungovala vůbec. Nejspíš šlo o celoživotní vadu, o které ani nevěděla.
Brambory, které zachránily tisíce lidí
Panovnice ale myslela i na své poddané. V 18. století vládla k dovezeným bramborám nedůvěra, lidé jimi nechtěli krmit ani prasata. Evropští pěstitelé zprvu nevěděli, že jsou zasyrova jedovaté a je nutné je povařit. Po hladomoru v roce 1770 Marie Terezie jejich pěstování výrazně podpořila a pomáhali jí i tzv. bramboroví kazatelé, kněží, kteří z kazatelen přesvědčovali vesničany o výhodách plodiny.
Díky tomu se podařilo zabránit další vlně hladu, která na konci století hrozila kvůli špatnému počasí. Panovnice, jejíž kulatá postava budila pozornost, tak nakonec zanechala stopu hlavně na talířích svých poddaných. Napadne vás, co by dnes řekli výživoví poradci na její ranní čokoládu?
