Jaký byl ideál krásy ve starém Řecku: Dnešní hubené modelky by neobstály
Foto: Pexels
4 min
Kdybyste před dvěma a půl tisíci lety vstoupili na řeckou agoru, každý by si vás měřil pohledem. Krása tehdy nebyla jen věcí vkusu, ale souvisela se společenským hodnocením. Sochy, básně i filozofické spisy nám o tom zanechaly svědectví.
Reklama
Krása jako vizitka charakteru
Řekové věřili, že vzhled zrcadlí povahu. Kdo byl krásný, musel být i dobrý. Kdo naopak působil odpudivě, měl prý charakterové vady. Pro urostlé muže se užíval výraz „kaloskagathos“, složený ze slov kalos (krásný) a agathos (ctnostný).
U žen ale pravidlo drhlo. Půvabné ženy v mýtech a literatuře často vystupují jako nebezpečné nebo přinejmenším morálně nejednoznačné. Nejkrásnější žena světa, Helena Trojská, opustila manžela Meneláa kvůli Paridovi a rozpoutala trojskou válku. Badatelé se dohadují, nakolik šlo o její vlastní volbu, oblíbenou hrdinkou ale nebyla. Básník Hesiodos v Theogonii dokonce první ženu nazval „kalon kakon“, tedy krásným zlem.
Krásu řešili filozofové, matematici i sochaři. Pýthagorovi se přisuzuje zlatý řez, vzorec, který spojuje vyváženost a symetrii s krásou. Přesněji jej sice bývá zvykem připisovat spíš Eukleidovi, v populárním podání ale zůstává u Pýthagora. Podle něj jsou nejkrásnější souměrné tváře. Moderní výzkumy mu dávají zčásti za pravdu: lidé opravdu preferují symetrii, jen ne přehnanou.
Obočí, které se spojilo, a bělost za cenu zdraví
Láska k symetrii zasáhla i obočí. Za dokonalejší se považovalo to srostlé uprostřed. Komu příroda spojení nedopřála, dokreslil si je kohlem, případně sazemi smíchanými se sádlem. Stejnými prostředky se zvýrazňovaly oči a řasy.
Ideálem byla také bledá pleť. V zemi plné slunce to znělo nesplnitelně, jenže urozené ženy, zejména v Athénách, trávily většinu času doma a ven vycházely jen o svátcích. Otrokyně a chudší ženy pracovaly venku, a byly proto opálené. Bledost vysokých vrstev ovšem často k ideálu nestačila, a tak se k ní pomáhalo make-upem.
Bílý pudr se vyráběl převážně z olova. Pasta známá jako psimythion působila podobně jako dnešní make-up: zesvětlovala pleť, kryla vady a dodávala mladistvý vzhled. Dnes víme, že olovo způsobuje vývojové poruchy, neplodnost i demenci. Otrava navíc urychlovala stárnutí kůže a vyvolávala kožní potíže, takže ženy musely nanášet vrstvy stále silnější. Tváře se zbarvovaly třeba šťávou z červené řepy nebo bobulí.
Zlatavé vlasy, plné boky a svalnatí atleti
Žádané bývá to, co je vzácné. Ve starém Řecku patřily k vysoce ceněným rysům modré oči a zrzavě zlatavé vlasy. Menelaos je v Odysseji označen jako „red-haired“ a Helena měla podle básníků dlouhé zlatorudé vlasy a modré oči. Část badatelů ale soudí, že šlo spíš o světle hnědou barvu, která se na středomořském slunci zlatavě leskla.
Urozené ženy nosily dlouhé, spletené a složitě upravené účesy, a pokud jim vlasy nestačily, sáhly po parukách. Otrokyním a ženám z nižších vrstev se naopak vlasy zkracovaly. Pleť i vlasy se ošetřovaly olivovým olejem, jenže ten si mohly dovolit jen bohatší. Vzácně ceněné byly i velké hnědé oči s hustými řasami. V Iliadě je Héra popsána jako žena s kravíma očima. Dnes by to znělo jako urážka, ale tehdy šlo o kompliment, který označoval velké, hluboké, majestátní oči.
Mužský ideál stál na těle: pevné, zaoblené svaly, minimum tuku, rusé vlasy, plné rty a lesklé opálení. Soutěže krásy zvané „kallisteia“ byly oblíbené a často se pořádaly v souvislosti s olympijskými hrami, ovšem většinou jen pro muže. Doložené jsou ale i ženské soutěže na ostrovech Lesbos a Tenedos.
Žádné vychrtliny, ale plné tvary
Překvapí i pohled na ženské tvary. Oblá záda se cenila u obou pohlaví, což připomíná socha „Aphrodite Kallipygos“, Afrodíty krásných hýždí. Ideální žena ale měla také bříško. Afrodíta bývá zobrazována s výrazným tukovým polštářkem na podbřišku a širšími boky. Nadbytečné tělesné tuky svědčily o lepším společenském postavení, kdežto štíhlé ženy byly obvykle otrokyně či dělnice, které těžce pracovaly a nejedly dosyta.
Některé řecké ideály nám zní povědomě: touha po symetrii, zájem o křivky, kult atletického těla. Jiné, jako olověná bělost nebo srostlé obočí, působí zvláštně. Mnohé ženy ale jistě potěší, že ultraštíhlé modelky by ve starém Řecku zrovna nezazářily. Působily by dojmem, že nemají na jídlo.
